Napiš komentář a chovej se tu hezky :)

Kapitola 1.- Nešťastný život

14. února 2008 v 20:11 | Lokin |  Ztracený sen
Po nešťastném rozloučení s maminkou, si pro mě přišli dva lidé. Jeden byl ošklivý a měl knírek a druhý byl majitel stáje.
Kníratý pán dával majiteli nějaké divné papíry*.
Po chvíli si pro mě přišlo několik chlapů s ohlávkou. Nejdřív jsem utíkala, ale potom mě stejně chytili.
Nasadili mi ohlávku, a protože jsem nového majitele začala kousat, vzali si na mě bičík a vazák.
Pořád jsem se tak nějak bránila, ale stejně to nepomohlo. Nakonec mě odvedli do jakési věci se dvěmi koly, která byla připevněná k něčemu ještě divnějšímu, co mělo kola čtyři.
Poslední věcí, kterou tam udělali bylo, že mě dali do něčeho podobného stáji**.
Když majitel stáje odešel na pastvu zkontrolovat ostatní koně, ten pán s knírkem, kterého jsem pokousala, utíkal pro něco pod plachtou schovaného na lavičce. Vypadalo to jako puška. Vlastně to byla puška.

Ajaj.
Všimla jsem si, že jí míří na mě, a pak… se mi chtělo spát.
Jediné, co se stalo bylo, že jsem usnula a dál už jsme jali někam, kde to neznám.
Po dlouhém spánku jsem se konečně probudila a uviděla jsem cizí box.
Vlastně, já jsem byla v té stáji.
Nikoho jsem tu nepoznala.
Vedle mého neznámého boxu byly jiné boxy, ale v nich nikdo nebyl. Pak jsem ale uviděla nějakou dívku.
Usmívala se a šla směrem ke mně.
Najednou mě oslovila jménem.
"Ahoj, Jizerko, ty jsi tu nová, viď?"
Cítila jsem, že jí můžu věřit.
"Tak pojď, seznámím tě s ostatníma koníkama." Řekla dívka.
Já jsem jí důvěřovala, a tak jsem vyšla z nového boxu ven.
Oslnilo mě slunce a já si vzpomněla na svou maminku. Vzpamatovala jsem se a utíkala za Tajemnou dívkou.
Došli jsme až na na místo, co bylo hrazeno dřevěnými prkny. Za ohrezenými prkny se pásli koně. Tajemná dívka mě vpustila dovnitř a zavřela za mnou. Potom mě pozorovala.
Když jsem uviděla koně, zaržála jsem jim na pozdrav.
Nikdo z nich mi neodpověděl. Běžela jsem tedy za nimi, ale oni místo aby mě přivítali, odběhli s hřebcem jako s vůdcem pryč. Byla jsem smutná.
Jedinou útěchou bylo, že ta Tajemná dívka přiběhla za mnou. Nandala mi ohlávku a odvedla mě pryč z pastvy.
Nevěděla jsem sice, kam mě to vede, ale rozhodně to bylo lepší, než být na pastvě s těmi mrzouty. A ejhle, co to vidím! Vede mě ke stejně starému hřebečkovi. Hřebeček byl sice ještě u maminky, ale ta mi dovolila hrát si s ním.
"Jen tak, pro upřesnění," řekla jsem, "já jsem Jezerka a je mo jeden rok. A ty?"
Nový kamarád se na mě podíval a odpověděl: "Já jsem Shadow a nemám kamarády. Nechtěla by ses se mnou kamarádit?"
Chvíli jsem pemýšlela, ale pak jsem si vzpomněla na koně v ohradě a hned jsem přikývla.
Můj nový kamarád byl fajn a jeho maminka mě nechala si s ním hrát. Vzala si mě za vlastní.
Uplynuly už tři měsíce a já jsem si na nové prostředí zvykla.
Když bylo ráno, přišla si pro nás Tajemná dívka.
Matka mého kámoše nám řekla, ža nás daj na ohlávky a budou nás učit, jak poslouchat jezdce a jak správně klusat.
Kámošova maminka, teda už moje vlastní maminka nám řekla, že Tajemná dívka se jmenuje Nikol, a že mě dostala na starost.
Nikol si mě vzala na vazák a odvedla na jízdárnu. Pak mě poprvé osedlala a nauzdila. Bylo to docela příjemné a najednou se stroj pohnul a tlačil mě dopředu.
Nikol na mě nasedla, nejdřív jsme klusali, a potom přišel cval.
Proběhlo to hodně dobře, a pak šel na řadu Shadow.
Nikol mě nechala dívat se na to, jak Shadow poprvé kluše a cválá s někým na hřbetě. Šlo mu to dobře, ale měl svou jezdkyni velmi tlustou. Jmenovala se Monika a byla také velmi ješitná.
Když skončila ta jízda, Monika sesedla a odešla.
Nikol na ni křičela, ať se vrátí, a ať odsedlá a oduzdí, a ať ho odvede zpět do stáje. Ona se ale ani jednou neotočila. Tak teď musela Nikol jít a sama ho odsedlat, oduzdit a odvést sama do stáje. Já šla se Shadowem a s ní.
Když už jsme byli ve stáji, tak utíkal k mamince a stěžoval si, že jeho jezdkyně je na něho zlá. Maminka mu začala vyprávět příběh o té dívce. Byl velmi dlouhý a zajímavý.
Když jsem vyslechla tento smutný příběh, bylo mi jí líto.
*:Těma papírama jsou myšlené peníze J
**: Box, jak se hlavní postava brzy dovtípila J


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Simonka Simonka | 17. února 2008 v 15:57 | Reagovat

ahojík prominte že to říkám,ale tahle kniha je asi nej nej jo a pls řeknete autorce,at píše další,je to fakt napínavý díky

2 Aoyama Aoyama | 17. února 2008 v 17:30 | Reagovat

Komu by to prosímtě vadilo, vždyť tenhle blog je tu od toho, aby se tu aspoň NĚCO líbilo a ukrátilo to dlouhou chvíli (aspoň tak to vidim já, takže kdyby se mnou někdo z těch, co udržujou tnhle blog mysleli jinak, tak to řekněte) :D

3 Seemka Seemka | E-mail | Web | 18. února 2008 v 14:09 | Reagovat

LIDI, POTŘEBUJU VAŠÍ POMOC! Jsem v soutěži o nejlepší blog, a zatím mi nokdo nedal hlas. No jo, asi si to moc nezasloužím, ale stejně byste byli milí, kdybyste mi tam dali hlas... FAKT PROSÍM! Příště můžu něco udělat já pro vás :) Takže tady: http://laivine.blog.cz/0802/1-kolo-sonb . Jsem tam jako Seemka. Dík. A promiňte za reklamu, já je taky nemám moc ráda...

4 Alex Alex | 6. března 2008 v 21:01 | Reagovat

Čus lidi tak tohle je njvětší nuda.Jako fakt hroznej blog

5 Salome535 Salome535 | 26. března 2008 v 20:12 | Reagovat

Hle lidi jestli máte náký námitky tak vás nechápu mně se tenhle blogísek líbí a bude ještě lepší!!!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.