Napiš komentář a chovej se tu hezky :)

Opening

2. února 2008 v 20:03 | Aoyama |  Rise of Spirits
Jsem rád, že už mám vše z krku. Už se mě nedrží ta hrozně ukecaná a drzá princeznička Fubuki ani ta tichá až-moc-drze-připomínající-kytku* Violet. Ale je škoda, že už všechno skončilo. Teda, možná to skončilo.
Vypadá to tak. Vrátil jsem se do vesnice a žil jsem normálně jako dřív. Byla to legrace. Potkal jsem své staré kamarády a dokonce se mi zdvojnásobily obdivovatelky.
Ale i ty můžou bejt stejně otravný jako Fubuki. Chtějí, abych jim vyprávěl, kdo jsou ty dvě holky se ketrýma jsem odešel z vesnice a nedaj pokoj a nedaj.
Tak jsem se rozhodl, že jim to převyprávím. Ale ještě něco. Chci si to zapsat, abych na to nikdy nezapomněl. Už jsem sehnal velkou knihu, která si přímo říká o to, abych ji celou popsal. Možná to bude fungovat i jako kronika našeho rodu...
Izumi
Teda, když jsem se objevila doma, všichni, včetně matky na mě byli tááák hodní... A tak milí až mě to štvalo. Já jsem přece zvyklá na to, že se mi Fuzuki posmívá, ne že se mi závistivě vyhejbá, protože je na mě máma hodnější než kdy byla na ni...
Ale pak, v největší vlně zoufalství jsem zdrhla do Ankoku Kaishi, abych si postěžovala Violet, jak jsou na mě všichni milí.
A když jsem se vrátila, máma se na mě hrozně naštvala. A tak se vše vrátilo do normálních kolejí. Fuzuki se mi posmívá, máma na mě řve a tak dál...
Ale něco se změnilo. Každé úterý vyprávím služebným, a jiným lidem v nejmenší místnosti hradu svoje velké dobrodružství. Dokonce i máma, když ji netlačí povinnosti královny přijde a poslouchá.
A tak jsem se rozhodla, že si všechno zaznamenám. A budu to vyprávět svým dcerám až budu královna. A svým vnučkám až nebudu kálovna. A ostatní si to přečtou, až budu něco úplně jiného než královna.
Fubuki
Dneska jsem se konečně dostal zpět do kláštera. Hodně se to tu změnilo, za dobu co jsem tu nebyl. Většina obyvatel se vystřídala za jiné, mnohem nesympatičtější osoby. Ale všechny měly něco solečného. Úplně všichni obyvatelé (dokonce i ti staří, které ještě pořád znám) na mě vzhlíželi s respektem.
Rozhodl jsem se, že už tu zůstanu.
Když jsem to oznámil, moje nové vlny fanoušků skákaly radostí.
Neměl jsem to dělat. Teď nebudu mít klid. Byl jsem radši jeden z mladých žáků, který vždy vzrušeně čeká na někoho úžasného, kdo by se měl vrátit se skvělými příhodami ze svého dobrodružství.
Vždycky jsem chtěl být jedním z nich. Ale teď, když jím jsem, bych se chtěl vráti ke svému starému já a... poslouchat.
No nic. Asi bych si měl všechno, co se odehrálo napsat někam na papír, abych něco nepřevyprávěl špatně, až se mě všichni budou ptát...
Akira
Tak. Píše se rok dva tisíce a něco. Je krásný počasí. Je po dešti a vzduch krásně voní. Svítí slunce a teplo prohřejvá promoklou půdu.
Nádhera.
A já teď sedím v nějaký tmavý a studený díře, která vypadá jako nově vybudovaný kanál. Má to hladký stěny, po kterých se nedá jen tak vylézt.
A jak jsem se sem dostala?
Šla jsem směrem k Temným horám a vypočítávala, jaká vlna vzbouřenců by naší vesnici mohla zaplavit, kdybych na jih někoho poslala, nebo neposlala. Na ty výpočty jsem se soustředila tolik, že jsem si nevšímala cesty a najednou jsem se ocitla tady.
To je opravdu milé. Je to tu tak tvrdý, že moje nehty nefungujou.
Ale to nevadí, snad se odtud dostanu a pomůžu dřív, než vlna zbouřenců napáchá nějaké škody.
Ve vesnici se toho moc nezměnilo. Akorát se toho teď děje tolik a moje minulost mě stíhá, že ani nevím, kam šlápnout. Tak jsem se rozhodla, že si začnu psát deník, kde vyleju všechno, co jsem zažila. Nejdřív jen tak, a až se odtud dostanu, zachytím to na papír. Možná to pozdější generace budou mít jako dobrodružnou literaturu.
Všechno to začalo se začátkem našich trojtýdenních prázdnin, ikdyž Sakura-baachan tvrdí, že vše začalo tisíc let před mým narozením.
Šla jsem se svou sestrou Vivian do hradu strávit volné dny a při tom jsem slíbila sestřence Barbaře, že jí pomůžu s její výukou, kterou měla na mizině.
Violet
*Violet pochází z národa, jehož jméno bylo odvozené od třešně (sakury), později bylo zkomoleno do výrazu "Skir" :o)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.