Napiš komentář a chovej se tu hezky :)

Kapitola 2.- Podivné zvuky

28. března 2008 v 17:40 | Lokin |  Ztracený sen
Po vyslyšení příběhu,jsem se rozhodla,že Monice pomůžu.Shadow mi řekl,že mi pomůže taky.Ale jelikož jsem byla unavená, řekla jsem mu, ať ještě počká, že se nejdříve vyspíme.
"Ráno moudřejší večera," řekla jsem a potom jsem pomalu zavřela oči.
Někdy asi ve tři hodiny jsem se probudila, protože jsem uslyšela divný šramot.
Jakmile jsem se podívala vedle sebe, můj kamarád Shadow tam nebyl. Hned jsem se začala ohlížet a ržát. Ale odpovědi jsem se bohužel nedočkala. Vzpomněla jsem si na odloučení s maminkou a další odloučení bych už asi nesnesla. Rozhodla jsem se, že se půjdu po svém kamarádovi podívat. Tři, dva, jedna a tééééď. Přeskočila jsem jen tak, tak svůj box.
"Aůůů!" uslyšela jsem jak někdo křičí.
Šla jsem se podívat, co se děje, a kde je můj kamarád. Vyšla jsem ze stáje a už jsem jen s leknutím sledovala, jak někdo bere Shadowa a dává ho násilím do toho samého boxu, jakým jsem se sem do nové stáje dostala.
Když zavřel dveře toho pojízdného boxu, utíkala jsem rychle za nimi. Ale tak rychle, jak jelo auto jsem utíkat nemohla.
Auto s boxem se rozjelo a můj kamarád mi zmizel z dohledu. Zaržála jsem a Shadow mi odpověděl a začal v tom boxu vyvádět. Jeho box se začal nebezpečně naklánět ze strany na stranu. Strachy se mi zastavilo srdce, ale to mě nepřimělo zastavit. Náhle se box převrátil na stranu. Auto zastavilo a zloděj utíkal z místa činu.
V boxu, co byl Shadow, se nic nehnulo. Strachy jsem zaržála, ale nikdo mi neodpověděl.
Utíkala jsem k tomu boxu a co vidím, Shadow nedýchá.
Nevěděla jsem co mám dělat. Otevřela jsem dveře boxu a snažila jsem se Shadowa vytáhnout.
Mezitím přiběhla jeho maminka a začala mi pomáhat.
Po deseti minutách, co jsme začali se záchranou, se Shadow postavil na nohy a už mu bylo dobře.
Jeho maminka se na mě rozzlobeně podívala a začala na mě křičet: "Proč si mě nevzbudila a proč jsi ho nezachránila!"
Do očí se mi hnaly slzy. Maminka si vzala Shadowa a šla s ním zpět do stáje. Potlačovala jsem slzy, ale stejně jsem se rozplakala. Už mi oba dva rozmazaně mizeli v dálce. Šla jsem krokem za nimi.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.