Napiš komentář a chovej se tu hezky :)

Kapitola 4.- Vyjížďka ke zřícenině

4. června 2008 v 19:22 | Berage |  Patronka koní
Druhý den po soutěži jsem zavolala Domče, jestli by nepřišla k nám, že se
budeme učit a pak by jsme jely ke zřícenině na koních. Domče se nápad moc líbil a
tak přišla.
Když jsme se přestaly učit, vzaly jsme čištění a sedla a vyjely na vyjíždku.
Jely jsme po louce a najednou se Domči kůň začal plašit. Vzpínal se a tak z něho Dominika spadla. Kůň se rozběhl směrem ke stájím.
Doklusala jsem k Dominice, seskočila jsem a pomohla jsem jí vstát. Byla trochu vyděšená, ale jinak se jí nic vážného nestalo.
Nasedla jsem a cválala jsem směrem do stájí za koněm. Když jsem tam přijela našla jsem koníka vyděšeného ve svém boxu. Vyvedla jsem ho ven a začala jsem ho uklidňovat.Mezitím tam už přišla Domča a řekla,že by jsme měly zavolat veterináře.
Veterinář přijel a prohlídl koníka. Nenašel na něm nic zvláštního. Byl úplně v
pořádku.
Když veterinář odjel, rozhodly jsme se, že pojedeme znova, ale Domča si
vezme jinýho koně. Já sem jela na Blesíkovi a Domča na Lady. Když jsme jely po
louce, koně začali být velmi neklidní, ale udržely jsme je a najely na cestu ke
zřícenině. K ní to bylo ještě asi tak 2km. Koně začínali být čím dál tím víc
neklidnější.
Po cestě jsme si říkaly jak asi mohla vypadat Patronka koní, jak se doopravdy jmenovala, jak vypadala a jak proběhl ten večer, kdy zemřela. Po chvilce
už jsme dojely ke zřícenině. Koně začali řehtat, vzpínat se a přešlapávat. Najednou koně začali utíkat tryskem a my z nich spadly. Pak už jsme se dívaly, jak tryskem mizí v dáli. Když jsme vztaly a oprášily se, zjistily jsme, že to tady najednou vypadá trochu jinak.V tu chvíli se spustil hroznej liják a bouřka.
Stalo se to, co jsme nečekaly. Přijel tam jakýsi duch na koni. Byla to holka
asi tak 15 let, sesedla a kůň se začal plašit vběhl do jeskyně.
Dívka zakřičela: ,,Mirage!"
Vyděšeně jsem se podívala na Domču a Domča na mě. V tu chvíli mi lezl mráz po zádech. Bála jsem se a zároveň jsem byla zvědavá. Ta dívka vešla do
jeskyně, ze které po chvíli vyběhli 2 krásný koně. Pak se ozval bolestný
výkřik! Vyděsila jsem se a chtěla utéct, ale nešlo to. Byla jsem vyděšená a nikdo
by se ve mě krve nedořezal.
Pak se mi jen zatmělo před očima a probudila jsem se až v nemocnici se
zápalem plic, zlomenou rukou a nohou. Domika ležela vedle mě se zlomenou nohou
zápalem plic a otřesem mozku! Mamka mi říkala, že když večer přišla domů, nenašla mě tam a viděla koně se sedly v boxech, a tak se vydala nás hledat. Asi po 4 hodinách nás našli ležet vedle staré zříceniny. Všichni si mysleli, že nás shodili koně a my se
zranily. Nikdy jsme jim neřekli, že se nám z pádu koní nestalo nic.
Domča vyprávěla, že naposledy slyšela výkřik a vyběhnout koně, a pak se jí
zatmělo před očima jako mě! Nepřišly jsme na to, co se nám vlastně stalo! Ale
věděli jsme, že ta dívka byla Patronka koní.
Když sem šla večer do umýváren, cestou jsem vždy procházela kolem jedné
staré paní. Dokonce jsem jednou slyšela, jak doktoři říkají, že je na tom vážně. Bylo
mi jí líto a tak jsem k ní ten večer zašla. Když sem tam přišla, paní se
dusila. Zavolala jsem jí rychle pomoc a doktoři jí zachránili. Druhý den jsem se
na ní šla podívat. Byla moc šťastná a děkovala mi. Od té doby jsem tam chodila
každý večer než jsem šla do umýváren. Ptala se mě jak to že jsem v nemocnici a já
jí začala vyprávět náš příběh. Po chvilce se paní rozplakala.
,,Coje vám?"
Paní smutně odpověděla:,,Ta dívka byla moje vnučka Zuzanka, která se ztratila. A
před týdnem to bylo přesně 10let."
Hned jsem se hrozně zděsila a vzpomněla si, že přesně před týdnem jsme tam byly.Paní začala chraptivím hlasem vyprávět:,,Moje vnučka měla své dva koně. Jeden se jmenoval Mirage a druhá Star. Měla je moc ráda a dobře se o ně starala. Jednoho dne jí však ukradli Star. Byla strašně nešťastná, a tak se jí vydala hledat. Když odjela, spustil se strašný liják a bouřka. Ten večer sem ji viděla naposledy."
Začala jsem ji utěšovat.
Před ní jsem dělala jakože nic, ale uvnitř jsem cítila cosi zvláštního.
Hned jak jsem se umyla, přiběhla jsem za Dominikou a začala jí vyprávět, co
se mi všechno stalo. Dominika se vyděsila ještě více než já.
Říkala:,,Jak je to možné??Vždyť jsme tam před týdnem byly."
Do noci jsme si o tom povídaly, ale pak jsme se začaly bát. Když jsme se strachem zhasnuly a otočili se na bok, uslyšely jsme nějaký rámus. Pomalu a potichu jsem se otáčela, ale jak jsem tušila, peřina zašustila. Rychle jsem se koukla kdo to je. Viděla jsem jen něco bílého jak mizí a prochází zdí!
Začaly jsme ječet. Sestřička, která měla tu noc službu hned přiběhla a rozsvítila. Jak jsme ji uviděly začaly jsme ječet ještě více. Tak strašně jsme se bály! Sestřička nás začala uklidňovat.
,,Co se stalo děvčata?" zeptala se sestřička. Podívala jsem se na Dominiku, Dominika na mě a obě jsme za zády sestřičky potají zavrtěli hlavou.
,,Jenom se nám zdál špatný sen, no.....mně se zdál, ale jak jsem ho vyprávěla Domče začaly jsme se bát... a jak pak spadlo něco ze stolu a tak jsme začaly ječet!" snažila jsem se říct co nejnenápadněji. Ale asi to moc nezabralo sestřička řekla: ,,No dobře a teď už spěte, zítra jdete domů!"
Lehly jsme si, ale neusnuly jsme. Tak strašně jsme se bály!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.