Napiš komentář a chovej se tu hezky :)

Kapitola 5.- Doma

28. září 2008 v 21:20 | Berage |  Patronka koní
Já i Domča jsme musely zůstat ještě doma. Tak jsme šly a psaly jsme si na icq!



Přemýšlely jsme, co to mohlo být! Na konec jsme usoudily, že se nám něco zdálo. Ale já jsem si neustále opakovala v hlavě, že jsem to viděla, že to není možný a tak pořád do kola. Nemohla jsem tomu uvěřit.



Když jsem šla večer spát, slyšela jsem kroky za dveřmi venku, otevření dveří a zavření, a pak kroky do našeho obývaku.



Řekla jsem si, že to asi jak jsem byla ospalá, usnula jsem, a když jsem se ráno probudila, viděla jsem stopy od bahna,jak vedly do obývaku, ale zpátky už ne!!



Vyděsila jsem se a běžela za mamkou a tátou (jestli jsou v pořádku), našla jsem je spát, tak jsem je vzbudila a ukázala jsem jim stopy. Ale oni nic neviděli tak šli spát! Zavolala jsem Domče, a ta říkala, že u nich nikdo nebyl! Nic neslyšela.



Druhou noc jsem nemohla usnout, tak jsem se rozhodla, že budu dávat pozor, jestli někoho uvidim.



Ve stejný čas jsem zase slyšela kroky, ale neodvážela jsem se! Raději jsem usnula.



Ráno jsem opět našla stopy od bahna. Mamka je zase neviděla! Volala jsem Domče, ta na mě vyděšeně ječela a brečela mi do telefonu. Taky to u ní bylo. Byla tak strašně vyděšená.



Tak jsem se rozhodla, že za ní půjdu.



Když jsem tam přišla, Domča seděla v rohu svého pokoje, držela si svýho oblíbenýho plyšáka a brečela schoulená v koutě.



Pohled na ni mě fakt vyděsil. Šla jsem za ní a řekla:,,Co se ti stalo?"



Najednou promluvila úplně jiným hlasem:,,Zabiju tě!"



Když jsem se na ni pořádně podívala, v očích jsem viděla pouze bělmo! Najednou se na mě podívala řekla, že to taky slyšela!



,,A proč seš tak vyděšená?" zeptala jsem se.



,,Já...ono...no....hmmm..." začal potichu a nejistě, ,,cejtila jsem....jakoby to do mě vešlo!!" vykřikla a znovu se rozbrečela.



Domluvily jsme se, že půjde spát ke mně. Další den jsme se připravovaly.



V noci jsme byly vzhůru a čekaly. Najednou... dveře se začaly otevírat!



Domča se začala klepat a drkotat zubama. Šlo vidět, že měla hroznej strach!



Tak jsem potichu zašeptala: "Já půjdu sama."



Domča nejdřív nejistě vrtěla hlavou, ale potom jasně a rozhodně kývla.



Sedla jsem si a připravila naši past. Zatáhla jsem ve správnou chvíli za provázek, ale ono nic. Nefungovalo to!



Nervózně jsem se podívala na Domču a pak na provázek.



Když jsem však slyšela, že se kroky zastavily a začaly se přibližovat, tak jsem křečovitě chytla provázek a.......... pak jsem se tam koukla. Nepotřebovala jsem k tomu ani naši past s moukou, která se na To měla vysypat. Šlo to vidět. Byla to ta holka-Patronka koní! Vykřikla jsem, ale ona šla ke mně!



Začala jsem couvat do našeho pokoje a křičela jsem. Byla bílá a průhledná! Měla laskavé oči a natahovala na mě ruku. Domča vstala a šla k nám. Vypadala, jako by se vůbec nebála. Sedla si vedle mě do rohu pokoje.



Zuzka se k nám pomalu blížila. Natáhla ruku a nastavila dlaň. Zvedly jsme se a obě dvě natahovaly ruku k ní. Najednou jsme se dotkly konečků prstů.



Zvlaštní, cítila jsem ji! Zuzka se lekla a trochu uskočila. Pak mě chytla, už jistě, za ruku a já chytla Domču. Zuzka letěla vzduchem a my za ní běžely.



Zavedla nás ke staré zřícenině! Duch proletěl kupou kamenů. Já jsem do nich narazila! Naše ruce se odpojily a já se najednou cítila plná síly. Začala jsem odhazovat těžký balvany.



,,Domí, pojď mi pomoct!"



Po pár kamenech jsme se dostaly pod zříceninu, za duchem, do tajné jeskyně.



Zuzka tam seděla na jednom kameni a brečela!



Zeptala jsem se:,,Ty jsi Zuzka?"



Duch poprvé promluvil:,,A a a.. ano, jsem!"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.