Napiš komentář a chovej se tu hezky :)

4. Kapitola- Nepovedená projížďka

28. září 2008 v 21:17 | LG+Aoyama |  Iris a Zapadákov
Další den už bylo pondělí, naštěstí už byly letní prázdniny.Kvůli vybalování jsme šli všichni hrozně pozdě spát . A dokonce byl unavený i Oliver,takže v noci vůbec nebrečel. Ale na druhou stranu už máme to děsné vybalování za sebou.

Ráno, když jsem ještě spala, někdo zazvonil. Po chvíli jsem uslyšela maminčin hlas: ,,Stefani!I ris! Přišel za vámi kamarád!"

,,Kdo?"ozval se ospalý hlas ze Stefina pokoje.

,,Ten milý kluk z restaurace! Jak že se to jmenuješ? Tomáš?"

,,To snad ne!" vyjekla Stef zcela probuzená.

Ze Stefina pokoje jsem slyšela rachot. Odhadovala jsem, že na sebe házela co nejrychleji oblečení a make-up

Já jsem tedy také vstala. Šla jsem dělat mojí ranní povinnost jako čištění zubů atd.

Když jsem skončila a sešla dolů, s mým překvapením Stef teprve vyšla pokoje. Musím uznat, že i když spěchala vypadala fakt dobře.

,,Ahoj Stef. Nazdar Iris." pozdravil nás Tomáš.

,,Ahoj." pozdravily jsme ho jednohlasně.

,,Co tu děláš tak brzy?" zeptala se ho Stef.

Ale místo odpovědi se Tomáš začal smát: ,,Nejsem si jistý jestli je jedenáct hodin brzo."

,,Cože?" vyjekly jsme obě najednou.

,,Tomáš vás vezme na projížďku." oznámila nám máma, ,,ale nejdříve se nasnídáme, tedy vlastně naobědváme. A co ty? Dáš si taky?"

,,No, i když jsem už jedl. Ale odmítnout je neslušné, tak si dám rád." a mile se usmál.

Při obědě si Tomáš sedl mezi Stef a mnou. Po snídani, tedy po obědě, jsme šli do stáje.

,,A hele Tomáši, kdo to včera byl se Simonou?" začala jsem vyzvídat.

,,Jo tak to byla její kamarádka Justýna." odpověděl mi otráveně.

,,Co je ti?" zeptala se Stef starostlivě.

,,Ále, jen jsem dnes měl schůzku se Simonou. Ale místo toho mi máma řekla, ať vás vezmu na projízd'ku, že jste tu nový atd." řekl Tomáš naštvaně, ale i trochu smutně.

,,Aha. A bylo to důležitý, aby jste se setkali?" zeptala jsem se.

,,Jo a dost hodně. Ona je totiž na mě teď pořádně naštvaná. Ale to snad nevadí, pokusím si to u ní vyžehlit někdy jindy." řekl s úsměvem abychom se necítily provinile.

Zdá se, že ten jejich "vztah" je na rozpadnutí.

Je mi ho fakt líto, ale teď ho Stef sbalí jednodušeji. Myslím, že Stef se málem neudržela a začala ječet radostí. Naštěstí se ovládla.

Když jsme tam dorazili (to myslím do stáje) přivítali nás kluk a holka, asi tak v mém věku.

,,Nazdar Tomáši zdá se, že nepřicházíš sám. Kdo jsou ty holky?" usmál se na nás ten kluk.

Měl krátké hnědé vlasy, fakticky krásné oči a okouzlující úsměv. Na sobě měl košili, džíny a tenisky. Neměl žádný brýle ani piercink a ani tetování, tedy já jsem to aspoň neviděla.Kdybych ho měla oznámkovat tak dávám hned 5. Musím uznat, že v tomhle zapadákově jsou opravdu hezcí kluci (tedy ty co jsem zatím viděla).

Ta holka byla docela vysoká a štíhlá. Měla na sobě tričko a trochu špinavé džíny. Modro-šedé oči a stejný odstín vlasů, který měl i ten kluk, měla v culíku.

,,Čau Šárko, zdarec Lukáši." pozdravil Tomáš toho kluka, ,,Představuji vám Stef a Iris. Stef, Iris tak tohle jsou dvojčata Lukáš a Šárka." představil nás.

,,Ahoj" podala nám Šárka ruku, ,,vezmeme vás na projížďku. Ale nejdřív si vyberte koně. Jo, a umíte na nich jezdit?"

,,No jasně, že…-" začala jsem, ale v tom mi skočila Stef do řeči: ,,Jo, dokonce jsme chodily kvůli tomu i hrozně daleko od města a Iris jezdila dokonce závodně."

Co si to ta Stefani kruci vymýšlí? Vždyt' jsem seděla na koni… jenom 2x!

,,Dobře. Jedna projížďka stojí tisíc korun." prohlásil Lukáš s vážným výrazem.

,,Co???!"vyjekly jsme se Stef naráz.

Najednou všichni kromě mě a Stef vyprskli smíchy.

,,To byl vtip." vysvětlil pobaveně Lukáš.

Bylo mi fakt trapně.

,,Tak, kterého koně jste si ráčily vybrat?" zeptal se pak a nepřestával se blbě tlemit.

,,To je jedno, vyber nám ho ty." řekla jsem a snažila zabránit vzpomínkám na mou druhou jízdu na koni ve valení se do mojí nebohý hlavy. To se stalo tehdy , když jsem si zlomila ruku a vyvrtla si kotník. Tehdy jsem si slíbila, že už nikdy na žádného koně nevylezu.

Lukáš s Šárkou nám přivedli koně.

Poté, co Tomáš s Lukášem a s Šárkou odešli (nejspíš pro sedla) Stef mi pošeptala: ,,A to na těch potvorách máme jet? Jen tak?"

Ó můj Bože! Stef, ty o těch koních nevíš ani vycucaný Ň!!!

,,Ty jsi snad úplně vypatlaná! Oni teď přinesou sedla." zaútočila jsem na ni bez váhání.

,,Aha. Ale příště na mě nezvyšuj hlas!" bránila se Stef.

Spolek nám přinesl sedla a osedlal naše i svoje koně.

No skvělý. Ještě vědět, jak se na ty "potvory" dá vylézt?

Podívala jsem se na stejně zmatenou Stef a pak na Šárku. No, ty pohyby by se daly okopírovat. Takže, levou nohu, ještě se chytit předku sedla a vyhoupnout se na koně. A najedou jsem seděla na zemi. Počkat! Šárka dala levou nohu tam … Neměla jsem ji zastrčit do té kličky? No jo, já stoupla vedle. Najednou jsem uslyšela smích. Já na koně nevylezla a Stef se ho bojí. Ach jo! Tak ještě jednou. Uf, podařilo se. Jenže nevím, jestli sedím dobře.No … Proč přede mnou ten kůň mává ocasem? Ohlédla jsem se dozadu. Všichni seděli jinak! Teda, kromě Stef. Ta si totiž přitáhla židli (jezdící, na kolečkách) a přivazovala ji na nebohé zvíře.

,,Co blázníš?" došel ke mně Lukáš.

Jéje, asi bych se měla obrátit. Jako princezna ve filmu. Tak a zase. Kůň pohodil hlavou a já přistála na zemi. Lukáš jen zavrtěl hlavou.

,,Ty pitomý zvíře!"nevydržela jsem to a najednou … sedím na koni a dokonce je přede mnou hlava a ne ocas.

,,Vedeš si dobře." usmál se Lukáš.

,,J-jak to že jsem tady nahoře?"

,,Vcelku jednoduše ." odpověděl a konečně mě pustil. Takže … mi tam pomohl.

,,A Stef?" ohlédla jsem se.

,,Měl bych jí asi pomoct, než toho koně zabije, ale … bez urážky, ale já ji neunesu."

Chudák Stef, ale… vždyt´ ona už na tom koni sedí.

,,Počkej neříkej, že jsi na toho koně vylezla sama."divila jsem se.

,,Ne.ne."zavrtěla hlavou, ,,Pomohl mi nahoru Tomáš," rozzářila se, ,,no a jak se na nich vlastně jezdí?"

,,Já tě asi picnu. Neříkala jsi náhodou, že jste se na nich učily jezdit?" zeptal se jí Lukáš s velkou dávkou ironie.

,,Zklidni hormony brácha." zaškaredila se na něho Šárka. ,,Opravdu nevíte nic to tom jak se na nich jezdí?"

Nechtěla jsem připustit, že jsem bezradná, ale… ne, jsem úplný ztroskotanec.

,,A můžou se splašit?" otázala jsem se.

,,Každý kůň se může splašit." pokrčila Šárka rameny.

,,No, jo." broukla jsem nespokojeně a chytla otěže.

,,Držíš to špatně." přeměřil si mě Lukáš pobaveným pohledem.

Stef se pokusila udělat to samé, co já, ale nějak strčila do koně na kterém seděla a v tu chvíli přistála na zemi. Všichni se lekli jestli jí náhodou nic není a hned k ní běželi.Tedy kromě mě, protože jsem ani nevěděla jak z toho koně slézt. Tak jsem musela trošku improvizovat, ale nakonec se mi povedlo z toho koně slézt.

,,Stef, jsi pořádku?! Nemáš nic zlomeného, nemáš otřes mozku?!" vyptával se ustrašeně Tomáš.

Stef se posadila a přes tvář si ohmatávala zuby, jestli jsou všechny.Když se ujistila, že jo, dodala: ,,Sakramenská práce! Co jsem komu udělala, že se to zrovna muselo stát mně?"

Všichni jsme si oddechli a Tomáš Stef automaticky objal. V tu chvíli byla Stefani v sedmém nebi, tedy aspoň jsem si to myslela, ale ona nebyla. Spíš vypadala nervózně a nejistě. Pak jsem si všimla, že se dívá ke vchodovým dveřím. Tak jsem se otočila abych viděla, kdo to je. Stála tam Simona.

,,Co to má znamenat?!" rozkřikla se.

,,Není to tak, jak si myslíš." vysvětloval Tomáš.

Myslím, že to nevykazuje nic dobrého. Spíše naopak; Simona se otočila odešla pryč.

,,Simono počkej!" rozběhl se za ní Tomáš.

Po chvíli tísnivého mlčení se jako první ozval Lukáš.

,,Nechcete to zabalit? Myslím, že to pro dnešek mohlo stačit."

Stef se zklamáním v očích dodala: ,,Máš pravdu."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Tenny Tenny | Web | 26. dubna 2009 v 21:04 | Reagovat

Koně! xD
Sláááva=)
Je to mocinky supééér;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.