Napiš komentář a chovej se tu hezky :)

5. kapitola-Dlouhá kapitola o ničem

26. října 2008 v 19:19 | LG+Aoyama |  Iris a Zapadákov
Lukáš nás doprovodil až ke dveřím, protože by jsme sami domu netrefily. Celou cestu jsem šli mlčky, teda kromě Lukáše ten měl plno otázek. Například kolik nám je, kdy jsme se přistěhovaly a podobně. Stef nic neříkala, ani nešpitla, takže jsem mu odpovídala jenom já.
"Tak ahoj." rozloučil se a mile se usmál.
Cítila jsem, jak začínám rudnou. Jen jsem se na něho usmála a rozloučila se. Myslím, že si všimnul toho jak jsem zrudla, ale nic neřekl. Dívala jsem se za ním jak odchází. Podívala jsem se na Stef.
"Stefi jsi pořádku? Nechceš si o tom promluvit?"na chvíli jsem se odmlčela. Z té hádky musela být v šoku. Ale … "Oni se hádali kvůli mně!"rozzářila se.
"Co? Ty se kvůli tomu raduješ? Já vím, že nemáš ráda Simonu, ale nepřeháníš to?" zeptala jsem se jí zmateně, taky kvůli její rychlý změny nálady.
"Myslíš, že je to špatný?" zeptala se Stef.
"JO!"vyštěkla jsem na ní "Možná se líbíš Tomášovi, ale před chvíli jsi ses chovala jako ty mrchy v telce."
"Hm … Máš asi pravdu." A mile se usmála.
"Mámí! Už jsme doma!" vešly jsme dovnitř.
"Šššššššššššššš."umlčela nás máma "Oliver právě usnul, tak prosím mluvte potichu." To je ale přivítání.
"Dobře."řekly jsme co nejtišeji, téměř tak, že nás nebylo slyšet.
xXx
Druhý den ráno se ke mně do pokoje vřítila Stef.
"Nastupuju do restaurace! Stejně si už potřebuju něco vydělat."řekla nadšeně.
"Ten tvůj Tomáš tě ještě neomrzel?"řekla jsem otráveně.
"A proč jako by měl omrzet? No? Nebuď takový bručoun ségra. Uvolni se a užívej si života."
"A odkdy jsi ty ségra, tak optimistická? Co?"
"Odjakživa. Je ty sis toho nikdy nevšimla, ségra."konstatovala Stef.
"Aha. A ještě něco. Můžeš mi říct, jak si můžu užívat života. Když sem vtrhne línej výtlem, naruší můj osobní prostor a ještě se raduje, že jde o prázdninách pracovat! Po včerejšku je svět opravdu nenormální."
"Já tada nemormální nejsem. A Tomáše můžeš rovnou vyřadit."prohlásila triumfálně.
"Trhni si! A vypal z mého pokoje! Já chci ještě spát!"
"Cože?"
"No jak cože. Potom tvém včerejším kecání o tvém milovaném Tomáškovi, který trvalo, tak asi do dvou do rána. Tak chci ještě spát! Vždyť je teprve 6 ráno."
"Fakt? Opravdu? No to je jedno. Znáš to přísloví "Ranní ptáče dále doskáče"."
"To platí jen v nezanedbaných případech jako jsi ty. A teď mě nech spát. Pá pa!" a zavrtala se pod deku.
"Lenochu!"zařvala cestou do svého pokoje.
xXx
Už byl čas na snídani. Stef jako vždy strávila v koupelně věčnost (zřejmě po nepříjemný ranní návštěvě šla zpátky spát).
"Stef! Hoď sebou! Už jsi tam přes hodinu!"řvala na ní máma. Zjistili, že v jejich koupelně neteče teplá voda takže teď máme jednu společnou koupelnu dokud to někdo neopraví.
Stef konečně vyšjde z koupelný a dodá dotčeně: "To je teda rodinka. Člověk se to ani nemůže zkrášlit."
Dřív než stačila máma něco říct, zavolal nás táta na snídani. Počkat TÁTA? Když jsem došla do jídelny všude to vonělo palačinkami.
"Co to tu tak krásně voní?"vyzvídala mamka, která právě přišla dolu a Stefani hned v závěsu za ní .
"Poťte jíst než to vystydne."řekl taťka s úsměvem na ve tvářích.
Tohle je velmi podezřelé. Když jsme si sedli Stef hned vyhrkla: "Tak tati vyklop nám to,ať už to máme za sebou."
"A co vám mám jako říct?"zeptal se táta jako by o ničem nevěděl.
"No tak tati."vložila jsem se do rozhovoru "My víme, že mám něco chceš nepříjemného říct. Jinak bys nám neudělal snídani."pak jsem se podívala na mámu, ale ta se tvářila že taky o ničem neví.
"No tak jo."začal konečně "Dneska musím s maminkou jet do města kvůli nějakým papírům. A problém je to, že Olivera sebou vzít nemůžeme, protože to bude trvat dlouho a ještě k tomu musíme něco vyřídit. Tak jsem se rozhodl,že nechám Olivera doma a vy ho budete hlídat."
Čaj, který jsem si právě napila skončil na stole.
"To si nenašel žádnou chůvu?"řekla máma "To fakt chceš svěřit Olivera holkám?"
"Chůvu jsem nesehnal a Olivera sebou vzít nemůžeme. Tak co mi zbývá?"řekl táta zvýšeným hlasem.
Už jsem si myslela,že z toho bude hádka, ale máma jen vstala a odešla pryč. Po snídani jsem šla do svého pokoje. Chtěla jsem si pustit nějakou hudbu a zapomenout na ne moc příjemnou myšlenku, že budeme sami se Stef hlídat Olivera. Tak při téhle myšlence se mi chtělo brečet. Hlídat Olivera, to bych radši hlídala … no co já vím, třeba dinosaura. Minule, když ho hlídala Stefani, tak to dopadlo k-a-t-a-s-t-r-o-f-á-l-n-ě. Když se rodiče vrátili z večírku svých přátel, tak náš malý byteček byl úplně vzhůru nohama. Ach jo. Ale jak to asi snáší Stef? Vyhlídka na krásné odpoledne strávené v restauraci s Tomášem se rozplynul jako pára nad hrncem. A místo toho se budem celej den starat o tu řvoucí gorilu. Jako na souhlas se z prvního patra ozval zuřivý dětský křik. Vyšla jsem na balkon a zaťukala na dveře sestřinýho pokoje.
"To jsem já Stefi. Otevři." Páni před nějakou dobou bych tahle nemluvila. Dveře se pootevřely a já mohla vejít. Stef smutně nebo naštvaně, do tváře jsem jí neviděla- stála u okna.
"Docela pech co?"řekla jsem tiše.
"Mně to povídej!"rozkřikla se na mě Stef "Měla jsem tak pěkný odpoledne, ale teď … pitomý sourozenci!" Poplašeně jsem couvla. Takhle se Stef chovala c¨v civilizaci. Ne, tohle se jí nesmí vrátit., zvlášť ne teď, když jsem s ní začínala dobře vycházet. Musím něco vymyslet. Mysli mozečku, mysli … "Už to mám!"vykřikla jsem najednou. Stef se tak lekla, že málem spadla na zadek.
"Co. Co už má?"ptala se mě "No tak Iris, co už máš?"ale to už jsem si ji nevšímala a vyběhla ven směrem k restauraci. Je to dobrý nápad? Říkal, že má mladší sestru, ale o kolik mladší vůbec je? Kdyby byla stará podobně jako Oliver, tak je to v pohodě. Ale jestli ne … pak mi nezbude nic jiného než doufat, že nám pomůže kvůli Stef. Vždyť minule na koních to mezi nima vypadalo slušně …
Už jsem stála u vchodu do restaurace a už jsem chtěla vzít za kliku, když v tom … BUCH! Dveře se s rachocením právě vybuchující sopky otevřely a pak se z nich jako láva vyvalila rozzuřená Simona. No ne, že by se ti dva zase pohádali?
"Odpal!"strčila do mě a se vzteklými nadávkami se zvdalovala k cukrárně, asi aby se uklidnila, protože zmrzlina- to nám řekla minula cukrářka- to je balzám na nervy. A zvlášť ta její, samozřejmě.
Ale co teď? Jestli se vážně pohádali, možná že nám Tomáš nepomůže. Ale za pokus to stojí, ne? Tak jsem tedy vešla dovnitř. Tomáš stál naproti dveřím a zíral směrem, kudy odešla Simona. Ajejej. To se mi nelíbí, nebude s nim žádná řeč.
"Neboj to bude dobrý"řekla jsem co nejsoucitněji.
"Co?"odtrhl Tomáš svůj pohled ode dveří a nechápavě se na mě zadíval.
"To mezi tebou a Simonou."vysvětlila jsem rychle.
"Tobě je jí líto?" No není, nemám jí ráda, ale ty jsi budoucí kluk mojí ségry takže: "Jo"
"Vážně?" Ne! Co jsem to proboha řekla! Ne díky, nejsem blázen.
"Víš," začal po chvíli "něco se s ní poslední dobou děje. Je taková zvláštní. Ale jestli chceš můžeš ji pomoc." Zamrazilo mě. Cože? Ne díky, nemám zájem.
"Em … myslím, že ji až "tak" ráda nemám."
"Škoda, aspoň by nebyla tak hrozně nabručená, ale to nevadí. Proč jsi vlastně přišla?"
Najednou jsem nevěděla jak dál. "Em… co dneska děláš?"
"Zachvěli mi skončí směna a pak … už nic. Proč?"
"No víš jen tak mě napadlo, jestli bys nechtěl … no … -"
"Tak už se vymáčkni."skočil mi do řeči.
"No tak dobře. Dneska jedou rodiče do města a nechali nám na krku Olivera. Víš kdo to je, že jo? Takovej uřvanej malej spratek."
"Ty po mně chceš, abych vám pomohl hlídat nějaký batole?"
"No … jo ."odpověděla jsem zdráhavě.
"Tak jo."usmál se Tomáš.
"To jako fakt?"ujelo mi.
"Ne kecám."zatvářil se vážně.
No tak co tedy? Nejdřív řekne, že jo a pak zase ne. V něm se člověk nevyzná. Najednou se začal smát. "Dělám si legraci. No jasně, že vám příjdu pomoc tak v kolik?"
"No…"zamyslela jsem se "Tak přijď ve čtyři."


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Loki Loki | 30. ledna 2009 v 19:37 | Reagovat

Hm..... žádné komentíky ?:D to je divný hele ale pište pište já chchi vědět jak to skončí s tím Lukášem  :D

2 Loki Loki | 2. února 2009 v 10:37 | Reagovat

hele otázka proč tu máte pravidelná když je to nepravidelná

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.