Napiš komentář a chovej se tu hezky :)

Kapitola 2- Muži v černém

11. října 2008 v 18:51 | LG |  Srdce zvonu

Když jsem konečně dorazila domů, tak už se začalo stmívat, protože ten blbý autobus měl interval jednou za půl hodiny. Takže jsem tam musela čekat s tím Prasečím Ocáskem na autobusové zastávce a jako by to nestačilo, tak ten pitomý autobus měl ještě deseti minutové zpoždění. No co dodat.
Konečně stojím před našimi vstupními dveřmi.Už jsem chtěla otočit klíčem, když v tom:
,,NEEEEEEEE!!!" se ozval výkřik z vedlejšího domu (Justinův dům). Nebyl to náhodou Justinův hlas? To se snad už totálně zmagořil? No, i když to není nic nového pod sluncem. Po chvilce jsem to hodila za hlavu a vstoupila dovnitř do domu.
"Ahoj. Je tu někdo?"otázala jsem se.
Najednou se ze schodů valila máma ve snaze zapnout si řetízek a ve společenských šatech.
"To jdeš na rande?"zavtipkovala jsem.
"Na tvém místě bych se moc nesmála." ozvala se Natali, která právě vycházela z kuchyně a taky ve společenských šatech.
"A proč?"divila jsem se.
Natali se zatvářila tak jako vždycky, když jdeme ke Smithům.
"Co se tak tváříš?"řekla jsem a chtěla odejít do pokoje. Když v tom mi to došlo. " To-ne! To snad ne. NE! NE! NE! To nikdy. Já tam nejdu.V žádném případě. NE!" a založila si ruce.
"Smůla." vysmívala se mi Natali.
Chtěla jsem ji kopnout, ale pak mi vnuknul geniální nápad. Běžela jsem nahoru do svého pokoje, který je úplně vzadu naproti koupelny rodičů. Vletěla jsem dovnitř a hned popadla sluchátko od telefonu. Vyťukala Kellynino číslo a čekala až to někdo zvedne.
"Ano?"ozvalo se na druhém konci.
"Musíš ihned přijít. Prosím, prosím, prosím." žadonila jsem.
"Co? Proč? No tak dobře, přijdu asi za půl hoďky." řekla Kelly otráveně.
"V tom případě můžeš přijít rovnou do márnice."dodala jsem.
"Dobře dáme si sraz za půl hodiny v márnici."řekla Kelly vážným tónem. Rázem jsme se obě začaly smát: "No jo no. Přijdu za 5 minut."
"Jseš zlatá."
"Já vím. Tak že za 5 minut, ahoj."
"Ahoj."a zavěsila jsem.
Zatím co budu čekat až přijde Kelly, něco vám o ní řeknu. Je to nejlepší a nejsuprovější kamarádka na světě. I v těch nejhorších chvílích dokáže vtipkovat, to je asi jediný co máme společnýho, jinak jsme naprosto rozdílný. V listopadu už jí bylo 17. Má trhlou mámu, suprovýho tátu, roztomilou mladší sestru Viki, ďábelsky nezkrotnýho mladšího brášku Kevina, chytrou starší sestru Wendy a vysokoškolského staršího bratra Joshe. Uf. A to jsem ještě nevyjmenovala její domácí mazlíčky. Jo, málem jsem zapomněla na Jacka, to je mimochodem její kluk. No prostě hodně.
Těch 5 minut bylo nekonečné. Po dlouhém čekání zazvonil domovní zvonek, vystřelila jsem ke dveřím jako raketa.
"Tak už pojď. Trvalo ti to věčnost."řekla jsem. Kelly se podívala na hodinky a pak zase na mě. Zrovna chtěla něco říct, tuším, že něco hnusného, ale já jsem jí do toho skočila.
"Musíš u nás přespat. Jde to o život tvé nejlepší kámošky."zoufale jsem se na ní podívala.
"Dobrá, ale musím zavolat mámě a zrušit rande s Jackem a jestli mě kvůli tomu pustí k vodě, tak mě budeš utěšovat a kupovat zmrzlinu ty je ti to jako jasný. A teď mi podej tvůj mobil."
Typická Kelly to co nemusí platit ona, platím já. Podala jsem jí tedy můj mobil. Po velice dlouhém rozhovoru "Ano,ne,ano"odmlka a zase "Ano,ne,ano …" konečně zavěsila. Po tom jen na mě kývla, že je všechno vyřízený. A já si jen s úlevou sedla na židli, která stála poblíž.
"Ahoj Kelly."pozdravila ji máma. "Co ty tu?"
"Dobrý den. Nemohla bych dneska u vás přespat? Máme dneska hosty a asi budou u nás přes noc přespávat. A bude to tam úplně přecpáno lidmi."vybafla na ni Kelly.
"No … ale dneska jdeme na večeři ke Smithům."váhala máma
"Tak já tu s ní zůstanu."navrhla jsem a udělala na ní psí oči.
Mamka se na nás tak podivně podívala, jako by prokoukla náš plán. Ale na to moc pospíchala, protože Natali už byla nachystaná a chtěla vypadnout a mít to co nejrychleji tu večeři za sebou.
"Jak myslíš. A nedělej tu na mě ty tvoje psí oči. Jídlo máte v ledničce. A to je asi všechno, nic jsem si nezapomněla." kontrolovala si ještě věci.
"A co táta?" divila jsem se, protože on ještě nebyl doma a ony už šly.
"Tatínek přijde později. Dneska se zdržel v práci."vysvětlovala "Jo, a nezlobte." řekla už ve dveřích, protože ji Natali násilím táhla za ruku ven.
Když se za nimi zabouchly dveře začala jsem skákat radostí a objímat Kelly.
"Jsem tak hrozně šťastná."
"Toho by si všimnul i slepej." řekla znuděně.Vyplázla jsem na ni jazyk. Ona se jen usmála a taky na mě vyplázla jazyk. "Jak jsi pokročila s přípravou narozenin? Když jsi uvědomím, že ti už bude šestnáct je mi do breku."řekla dojatě. Pak dala jednu ruku na hrudník a druhou si jakože utírala slzy. Šťouchla jsem jí jemně do břicha, ale pak jsem se vrátila zpátky k té její otázce.
"Sakra."ulevila jsem si "Já jsem naprosto zapomněla na svoje narozeniny."
"Co že jsi to zapomněla? Zapomenout můžu já, tvoje rodiče nebo Natali, ale TY! A ke všemu tenhle rok, ti rodiče konečně dovolili udělat oslavu podle sebe a bez jejich dozoru!"vyčítala mi. "A máš aspoň představu jak by to mělo vypadat?"
"Blázníš? To jsem naplánovala dávno, už před lety. Dokonce jsem to i namalovala. Mám to někde v pokoji, ukážu ti to."
Šly jsme tedy nahoru ke mně do pokoje.
Kelly se automaticky rozvalila na posteli a začala si prohlížet nový číslo Bravo Girl. Já jsem mezi tím hledala blok, ve kterém jsem to měla namalovaný. Ale nejdřív jsem si musela vzpomenout, kam jsem to strčila. No jasně už si vzpomínám. Strčila jsem to do toho šuplíku kde jsou všechny moje vzácné věci. Jako například mušle co jsem našla a tak, ale hlavně moje mléčné zuby od prvního až po ten poslední. Od té doby, co jsem viděla horor s zoubkovou vílou si už nic pod polštář nestrkám. Konečně jsem našla ten blok, který byl až úplně dole. Vzala jsem ho a podala Kelly.
Ta se na to nejdřív divně podívala a pak dostal záchvat smíchu.
"To si ze mě děláš srandu ne?" řekla pobaveně.
Vytrhla jsem ji ten blok z ruky a podívala jsem se na to. Otevřela jsem oči do kořán. To je hrozný, ne, přímo příšerný; byly tam spoustu balónků a klaun a krémový třípatrový dort a dokonce i skákací hrad.
"Ještě ti tam chybí poník a bude to nejlepší oslava na jaké kdy Viky byla." posmívala se mi Kelly a smála se dál.
Hodila jsem po ní polštář, tak aby jí to bolelo. Ale ona se místo toho začala ještě víc tlemit.
"Co, já snad za to můžu? Tohle jsem namalovala, když mi bylo jenom 7 let. No jen abys věděla, skákací hrad a klaun v tý době byl hit." bránila jsem se.
Kelly se přestala smát a ztichla, pak jsme se podívaly na sebe a obě dostaly záchvat smíchu.
Najednou zazvonil domovní zvonek. Myslela jsem, že to bude Natali, která právě zdrhla oknem z koupelny od sousedů. Šla jsem tedy ke dveřím a mrkla přes kukátko. Natali to nebyla, ale nějací dva muži v obleku. Nejdřív jsem jim ani nechtěla otevřít, ale moje zvědavost vyhrála.
"Dobrý den. Jste Kate Stone?"zeptal se mě jeden z nich.
Co se tu děje? Jak to, že znají moje jméno? Že bych vyhrála v nějaké soutěži a dostala 1 000 000 dolarů? Dobře je to nepravděpodobné, ale stejně …
"Ano. Co potřebujete?"
"Mohli bychom dál?"
Podívala jsem se na Kelly, která stála přímo za mnou, co si o tom myslí. V jejím výrazu jsem poznala, že taky nemá páru co dělat. Ti chlapi vypadali divně a horší bylo, že jsem je ani jednoho neznala.
"Je to velmi důležité." naléhali.
Po velmi dlouhém váhání jsem je tedy pustila dovnitř. Posadila jsem je do křesla v obýváku a já a Kelly jsme si sedly naproti nim.
"Dobrá, půjdu rovnou k věci." začal jeden z nich, "Byli jsme pověřeni, abychom vám řekli, že …" zarazil se a dlouze se zadíval na Kelly. Ale pak pokračoval. "Možná, že to bude pro vás trošku šok, ale možná že taky ne… avšak vám musím říct … jste ferdonská princezna."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.