Napiš komentář a chovej se tu hezky :)

Kapitola 4.-Dobrý plán

26. října 2008 v 19:21 | Lokin |  Ztracený sen


"Myslíš, že je to ono?" Vlček začuchal a kývl: "Nikdy jsem si nebyl jistější."
Šly jsme a najednou jsme uslyšeli žalostný pláč. Opatrně jsme se šly podívat k místu, odkud pláč přicházel. Byla tma a tak jsem toho moc neviděla, ještě že vlček byl na tom líp. Šly jsme dál, když v tom jsme oba uviděli světlo stáje. Slyšeli jsme ržání koní, ale také radostné výkřiky a zvuk bičíku. Báli jsme se oba, ale šli jsme opatrně dál. A co nevidím, Shadowa jak je přivázaný nohama provazem k zemi a na těle má krev. Uviděla jsem taky kníratého pána, co ho mlátí bičíkem.
"Tak ty nebudeš poslouchat jo? No počkej já ti ukážu. Kvůli tobě jsem dnes prodělal. A tu máš." Shadow zařehtal bolestí a najednou slyším žalostný výkřik: "Nechte ho být. On za to nemůže." Ano byla to Nikol. Byla svázána k židli. Kníratý pán se otočil směrem k Nikol. "Tak ty mi budeš poroučet jo? Chceš snad taky bičíkem ty jedna malá huso? Ty mi poroučet nebudeš, ty tedy ne!!!"
Nikol se rozplakala.Tahle jsem ji ještě nikdy neviděla. Už jsem se na to nemohla koukat. Vběhla jsem k nim a vlček v mých kopytech (nebo jak to lidé říkají "v mých patách"). Nikol, Shadow radostně vykřikli. Pán s knírkem zděšeně vykřikl a upustil bičík na zem. Teď je bezmocný. Teď je vlčkova příležitost.
"Okej, jdu na to." přikývnul vlček a obklíčil pána s knírem. Já jsem mezitím šla zachránit Nikol a společně jsme zachránili Shadowa a ostatní koně. Představil se nám jako: Aris, Brian, Senta, Sax, Arina, Carlos, Woody, Della, Bugsy a Kasandra.
Nikol mezitím zavolala policii a veterináře. Přijeli velmi rychle a policie si už odváděla pána s knírkem do vězení.m Veterinář si vzal koníky na veterinu, když mi řekl: "Promiň Jizerko, ale mám jen přepravní boxy jen pro 11 koníků."
"Jizerce to nevadí." Řekla Nikol a pohladila mě po nose. "Ona je statečná." Přisloužila ke mně a zašeptala mi: "Ničeho se neboj. Potkáme se ve stáji, pa." Potom mi vlepila pusu na nos a utíkala do nastartovaného auta k panu veterináři. Když všichni odjeli na záhadném pozemku pána s knírkem nastalo ticho.
"Tak jdeme pojď." Slyšela jsem na mě vlček volá. "Jo a když už jsme u toho. Já nejmenuju vlček ale Wolfík."
"hezké jméno mě už znáš viď." Zeptala jsem se ho a Wolfík přikývl.
Šly jsme tedy zpátky. Už bylo asi kolem 1 hodiny.
"Už jen kousek a budeme ve stáji." Wolfík už se těšil na nové kamarády a já taky. Byli jsme tak asi kilometr od stáje, když v tom jsme slyšeli vytí vlků. Bála jsem se, že zase zaútočí. Vytí se přibližovalo a já se bála čím dál víc. V tmě jsem viděla akorát vlkovi zuby. Byli bílé jako sníh a ostré jako nejostřejší nůž.
"Už se slížejí, cítím to." zašeptal Wolfík.


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Lenka Svitáková Lenka Svitáková | E-mail | 26. listopadu 2008 v 19:43 | Reagovat

Ahoj holky.. moc pekny :) vala muze bejt spokojena ze sem si na to vzpomela... mate to tu hezky!! :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.