Napiš komentář a chovej se tu hezky :)

Kapitola 3- Lži

11. října 2008 v 18:52 | LG |  Srdce zvonu
,,To byl dobrý vtip. Fakt, říkal jste to tak přesvědčivě, že jsem vám to málem i zbaštila." začala jsem se smát, ale oni stále měli ten vážný výraz. "Nebo jste si mě museli s někým splést."
Podívala jsem se na Kelly, ale ta nic neřekla, no, spíš byla v transu. Mávala jsem ji rukou před obličejem a nic. Otočila jsem se zpátky na ty dva divné muže. Drželi nějaký papír. Podívala jsem se pořádněji a bylo tam napsáno "RODNÝ LIST " dívala jsem se dál, co tam je napsáno - Jméno: Adriana
Příjmení: la Vella
Datum narození: 28.5.1992
Natáhla jsem ruku a vzala si ten list. Podívala jsem se ještě jednou a pozorněji na datum narození: 28.5.1992
Četla jsem to stále dokola 28.5.1992, 28.5.1992 … To není možný, vrtěla jsem hlavou, to je přece moje datum narození.
"To je určitě jen náhoda" říkala jsem si v duchu. Zvedala jsem pomalu oči to toho papíru a podívala se na ty dva lháře.
"To může být jen náhoda." promluvila jsem konečně po dlouhém šoku.
"To není náhoda, Kate." řekl někdo za mnou.
Lekla jsem se tak, že jsem se postavila na nohy. Otočila jsem se, abych viděla kdo to je. K mému zděšení to byl táta.
"To, co ti tady říkají, je pravda. Ty jsi ferdonská princezna a následnice trůnu." řekl tak klidným a smířeným hlasem, až mě to děsilo.
Nedokázala jsem ze sebe vydat jediný hlásek.
"Tvoji biologičtí rodiče byli zavražděni a tobě hrozilo velké nebezpečí. Tak jsme se s maminkou rozhodli, že si tě adoptujeme a ochráníme. Také kvůli tomu jsme se museli tolikrát stěhovat, když jste byly malý." pokračoval dál ve svém vysvětlování.
"Dost! Už to nechci slyšet!"vykřikla jsem. "Ne, to není pravda, je to jen zlý sen a až se probudím budu zase ta obyčejná holka Kate, co bydlí se svými rodiči a mladší otravnou sestrou na sídlišti v úplně obyčejném rodinném domku." říkala jsem si potichu stále do kola.
Byla jsem hrozně rozrušená a celá se klepala. Nejvíce mě udivovalo, jak to tá… zapomněla jsem, on vlastně není můj táta. Už jsem ani nevěděla, kdo to ve skutečnosti je. V té chvíli jsem nevěděla vůbec nic. Do očí se mi valily slzy. Potřebovala jsem odtamtud, co nejrychleji vypadnout.
"Kate." řekl a přiblížil se ke mně s otevřenou náručí. Já jsem ale couvla.
"Ne. Běž pryč, nechci tě vidět. A vy všichni jste jenom velcí lháři. Vy všichni." rozkřikla jsem se a rozbrečela se ještě víc.
Rozběhla jsem se do svého pokoje. Letěla jsem jako neřízená střela a moje nohy mě vůbec neposlouchaly.Vběhla jsem tam, bouchla za sebou a zamkla se na dva západy. Potom jsem přišla k oknu a otevřela je dokořán. Vanul teplý jarní vítr. Šla jsem pomalu k posteli a schoulila se do klubíčka. Stále jsem slyšela tu větu: "Jsi adoptovaná. Jsi adoptovaná. Jsi adoptovaná …" Byla to hrozná věta, chtěla jsem na ni zapomenout, ale nešlo to. Přemýšlela jsem nad tím, kdyby sem dneska nepřišli ti chlapíci a neřekli by mi, že jsem to, co jsem, tak kdy, kdy by mi to ráčil někdo říct. Na jednu stranu jsem byla ráda, že znám pravdu, ale na druhou, kdo se jich prosil aby přišli a řekli mi to? Měla jsem sto chutí něco popadnout a rozbít. Ale po tom brečení jsem byla na to až moc unavená. Po chvíli jsem usnula, pro dnešek to bylo na mě až moc.

xXx

Otevřela jsem oči, byla už hluboká noc. Všude byla tma, tak jsem se podívala na hodiny na budíku. Bylo něco po jedné hodině ráno. Okno bylo stále otevřené, ale vítr už byl chladnější. Vstala jsem a šla ho zavřít.
Rozsvítila jsem lampičku, abych vůbec viděla na cestu. Při cestě tam jsem zahlédla svůj odraz ve zrcadle a hrozně se lekla. Vůbec jsem sebe nepoznala. Vypadala jsem jako strašidlo. Opuchlé oči od brečení, rozcuchané vlasy, ještě že jsem dneska neměla řasenku jinak by to dopadlo o mnohem hůř. Zavřela jsem okno a zamířila do své malinké koupelny, do které byl jen přístup z mého pokoje takže to bylo super. Vlastně tenhle pokoj byl původně hlavní ložnice,ale rodiče to nechali celé zrekonstruovat a teď je jejich ložnice a koupelna větší a hlavně jinde. Vešla jsem do koupelny a rozsvítila světlo. Šla jsem k umyvadlu opláchnout si obličej. I když je to malá koupelna, tak je tu zrcadlo, umývadlo, sprcha a dokonce i záchod. Podívala jsem se do zrcadla a pozorněji se na sebe podívala. Když jsem byla malá, všichni se divili, že vypadám úplně jinak než rodiče, že se jim vůbec nepodobám jako Natali. Ty vlasy, ty oči … všichni mi to říkali, ale já jsem si to nechtěla připustit. Měla jsem to tušit, že jsem adoptovaná.
Dala jsem si pořádně dlouhou a teplou sprchu. Už mi bylo o mnohem lépe.
Vlezla jsem do svého měkoučkého a voňavého ručníku. Osušila jsem si vlasy a oblékla se.
Po všem jsem dostala děsnej hlad. Řekla jsem si, že půjdu do kuchyně si něco dát. Ale bála jsem se, abych někoho nepotkala, protože bych nevěděla jak zareagovat. Že já blbá snědla všechny zásoby. Odemkla jsem dveře a potichu se vplížila do kuchyně. Vůbec jsem neviděla na cestu. Bylo to, jako kdybyste hráli na slepou bábu a měli jste zavázané oči šátkem. Naštěstí jsem měla dobrou orientaci a nezabila se cestou dolů po schodech.
Popadla jsem mísu, lžičku, krabici Nesquiku a vytáhla si mléko z lednice. Nandala jsem si plnou mísu a chtěla se do toho pustit. Když vtom jsem si všimla nějaké postavy, která stála ve tmě. Vůbec jsem nevěděla kdo to je, ale pak jsem si všimla těch křivek a poznala, že je to máma. Chtěla jsem odejít, ale ona mě zastavila.
"Kate. Počkej." řekla smutně. Přišla ke mně blíž a sedla si vedle mě na židli. "Chtěla bych ti to celé vysvětlit a říct ti, jak to celé bylo." ani jsem nešpitla. Vypadalo to jako bych jí ignorovala, ale pozorně jsem jí naslouchala.
"Možná, že mě ignoruješ, ale já ti to i tak musím říct. Tvoje maminka byla ferdonská královna a tvůj tatínek zase andorský kníže. Já a tatínek jsme jim sloužili, já jsem byla chůva a tatínek je zase měl chránit. V té době byla Andorra a Ferdona nepřátelé a potom, co si tvůj tatínek vzdal svého titulu, aby si vzal maminku to bylo ještě horší. Vypadalo to, že vypukne válka. Naštěstí obě země podepsali mírovou smlouvu a nic se nestalo. Ale poté, co ses jim narodila, je začal někdo pronásledovat a dokonce dostávali výhružné dopisy. Vyšetřovala to FBI ale nic nezjistila. Tvoji rodiče se toho moc báli a rozhodli se, že před tím budou utíkat. Avšak vždycky je našli. Už je to unavovalo a rozhodli se, že se jim postaví. Domluvili se s nimi na schůzku, ale předtím než tam šli nám tě svěřili a řekli, abychom se o tebe postarali kdyby se jim něco stalo. Všechno vypadalo dobře, ale pak se při přestřelce oba těžce zranili a na místě zemřeli." klepal se jí hlas, ale dál mluvila, "Ti, co je zabili skončili na doživotí za mřížemi. Mysleli jsme, že je po všem, ale výhružné dopisy nepřestávaly. A tak jsme se rozhodli, že se přestěhujeme do Ameriky a doufali jsme, že tady nás nenajdou."
Skočila jsem jí po krku, až jsem málem převrátila misku, ona mi to oplatila.
"Jsem ráda, že tě mám mami." pošeptala jsem jí do ucha.
Pak jsem se od ní odlepila a pustila se do jídla. Máma se jen usmála a pohladila mě po vlasech. Když jsem dojedla, vydali jsme se do mého pokoje. Lehli jsme si na postel a celou noc mi vyprávěla o Ferdoně a jak je to nádherná země. Nakonec jsme usnuly v obětí a s úsměvem na rtech.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.