Napiš komentář a chovej se tu hezky :)

Kapitola 3.-Co se stalo v lese

11. října 2008 v 18:56 | Lokin |  Ztracený sen
Ráno jsem se probudila a vedle mě nebyl můj kamarád Shadow. Začala jsem se bát. Skočila jsem na nohy rozhlížela se po něm, naštěstí byl u jeho maminky. Šla jsem k nim abych je pozdravila, ale jeho maminka ho od de mně táhla dál.

O něco později přišla Nikol. Vzala mě na ohlávku a odvedla do jiného stáje. Pak vylovila něco z kapsy, byla to mrkvička a další dobroty. Přesně tohle jsem potřebovala, něco dobrého k nakousnutí. Potom, co jsem to všechno snědla, mě nasedlala, zauzdila a vzala ven. Nasedla na mě a vyjeli jsme ze stáje. Bylo hezky, má první vyjížďka ven ze stáje a k tomu s někým na hřbetě byla příjemná. Po asi hodině příjemné jízdy jsme se vrátili zpět. Nikol mě ještě vzala na jízdárnu, abychom si zopakovali povely a přechody. "Jizerko pojď."pobídla mě Nikol. Šla jsem krokem a ucítila jemnou pobídku Nikolčiny nohy. Velmi poslušně jsem naklusala a Nikol mě navedla na kavalety, protože to bylo něco nového nevěděla jsem, co mám dělat. Zastavila jsem se před kavalety a Nikol mě zase jemně pobídla, ale nic jsem neudělala, bála jsem se. Sesedla ze mě, vzala za uzdečku a vedla opatrně přes kavalety. Pak si znovu nasedla a šla se mnou už v sedle. Líbilo se mi to, ale pak kavalety a už jsem jen klusala, cválala. Šla jsem krokem, když v tom jsem zahlédla Moniku s bičíkem v ruce. Já jsem si však nevšímala. Nikol mě pobídla a já jsem zrychlila krok. Znovu mě pobídla a klus. Klusala jsem a poslušně cválala. Najednou mě někdo udeřil bičíkem. Zrychlila jsem, ale bylo to divné. Bylo to poprvé co mě Nikol uhodila. Cválala jsem dál. Pak mě někdo zase udeřil, ale tentokrát to bylo silně a tak jsem se rozzlobila a vzepjala se na zadní. Ozýval se smích, pláč a řev. Přeskočila jsem ohradu jízdárny a taky běžela dál. Slyšela jsem za sebou někoho křičet: "Jizerkooo!"byl to Nikolčin hlas. Já jsem se ale nezastavila ani neotočila je běžela dál. Běžela jsem a běžela až jsem si uvědomila, že nevím kde jsem. Nevěděla jsem kudy dál. Všude jen stromy, a stromy a stromy. Dostala jsem hroznou žízeň.Hledala jsem vodu až jsem narazila na potůček s hezkou a velmi průzračnou vodou. Pustila jsem se do toho a pila a pila. Náhle jsem uslyšela vytí a rychle se vedla na nohy. Pomaloučku se otočím a co vidím, před de mnou je smečka vlků.Bránila jsem se jak jen mohla, ale ještě stále osedlaná se mi špatně bránilo. Jeden mě kousl do nohy. Skolila jsem se na zem a čekala až mě sní. Když v tom ke mně přitryská povědomá tvář. Byl to Shadow s Nikol. Zahnal vlky a začal mně ošetřovat. Nikol skočila dolu ze hřbetu Shadowa a přiklekla ke mně a začala mi ošetřovat ránu. Bylo mi mdlo. Nikol a Shadow mi pomohli postavit se. Z dálky jsem zahledla pán s knírkem, který mě sem odvezl. Přepadl Nikol a Shadowa a odkráčel s nimi pryč. Chtěla jsem jít za nimi ale sama jsem se nemohla udržet na nohou a tak jsem se zase skácela na zem. Nemohla jsem s tím nic dělat než se koukat, jak je vede pryč. A i když se bránily, držel je moc pevně takže se mu nemohli vykroutit. Pak mi zmizeli v dálce. Náhle se mi zhroutil svět. Nemohla jsem se postavit a navíc se vrátili vlci. Vlastně jen jeden, jeden maličký. Asi ještě mládě, se ke mně přiblížilo. Už jsem mu nastavila krk a zavřela oči čekala jsem co bude, ale ono se nedělo nic. Tedy kromě toho, že mi ten vlček začal pomáhat. Byla jsem překvapená i nadšená. Vstala jsem s jeho pomoci a začali si seznamovat. Byl moc hodný a tak jsme se skamarádili. Začala jsem mu vyprávět o mém nešťastném životě. O tom jak mě Shadowa maminka nechtěla pustit s Shadowovi až jak jsme se s vlčkem seznámili. Potom co to vyslyšel, řekl že musíme Shadowovi a Nikol zachránit. Byla jsem velmi šťastná, že i přes to všechno jsem našla nového kamaráda. Měli jsme už vymyšlený plán, jen ještě nebyl proveden. Šli jsme po stopách do místa, kam je unesli. Dohodli jsme se, že až bude půlnoc tak se tam vkrademe. "Hurá!"jsem ráda že mám tak chytrého kamaráda.


mezitím …


"Jestli nebudeš vodit toho pitomého koně tak ti slibuji, že ho zabiju."v místnosti nastalo ticho " Kvůli tomu, že ten tvůj kůň nechce se mnou chodit na vázanku, tak ho budeš vodit ty." Kníratý pán už se chystal už odejít . Otevřel dveře a posledními slovy, co řekl než odešel bylo: " A to si pamatuj dokud budeš s tím tvým koněm, nic se mu nestane, ale pokud ne! Přivážu tě k židli, a nechám tě se dívat jak tvůj kůň trpí na bodlinách." Zlomyslně se zasmál a bouch za sebou dveře. Nikol moc na vybranou. O půl hodiny později přišel pán s knírkem chtěl od Nikol odpověď. Musela souhlasit. Ve tři hodiny poslal
Nikol k Shadowovi a on jí zatím šel otevřít dveře, před kterými už čekali nadšení lidi.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Darla Darla | 18. října 2008 v 20:07 | Reagovat

super pište dál

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.