Napiš komentář a chovej se tu hezky :)

Kapitola 6.-Zřícenina

26. října 2008 v 19:22 | Berage |  Patronka koní


S Domčou jsme se domluvily, že se podíváme na historii té zříceniny. Tak jsme
šli do místní khihovny.Knihovnice nám donesla starou knihu o historii našeho města.
Hned jsme si tam sedly a začaly číst.
Zjistily jsme, že dříve to byla malá rozhledna, která se postupně rozpadla, ale o tajemné jeskyni tam nic nebylo!
Když jsme četly dál dozvěděly jsme se, že tam byly doly na těžbu stříbra. Jeden důl prý vedl pod starou zříceninu, který před 5 lety zasypali. Hned nám bylo vše jasný! Ta jeskyně není jeskyně, ale důl, který zasypali!
Když jsem k té zřícenině přišli, Dominika se zděsila: "Vždyť tam bude Zuzka zasypaná! Ty tam chceš vážně jít??"
Trochu mě zamrazilo na zádech, ale po chvíli to přešlo a já v klidu mohla říct: "Ano."
Bylo vidět, že jsme tam byly, ale jak jsme se dostaly domů? To jsme dodnes nepochopily. Byl tam jeden kámen, který stačil odsunout a dostaly jsme se hned dovnitř.
Vešly jsme tam a viděly kostru!
Začaly jsme ječet a já jsem se rozeběhla ven. Domča běžela za mnou a najednou jsem se zastavila.
"Co je?" Ptala se ječivým, až hysterickým hlasem Domí.
Já mlčela. Po chvíli ze mě vypadlo: ".....Pavouk...."
Mám už od mala hroznou hrůzu z pavouků. Strčila jsem do Domči a utíkala směrem ke kostře Zuzky. Dominika stála nehnutě na tom samém místě.
,,Hej, Domčo, pojď sem." Řekla jsem už s překvapivě klidným hlasem.
Domča přišla a zastavila se vedle mě.
Obě dvě jsme vyděšeně koukaly na kostru. Vedle ní svítilo světlo. Šlo seshora. Podívaly jsme se pomalu nahoru a uviděly malou škvírku. Vycházelo odtamtud jasné světlo, které se rozptýlilo po šerém dolu. Rozhlížely jsme se, abychom našly nějaké schody nahoru. Podívala jsem se vlevo, vpravo. Podívala jsem se všude. Nic jsem nanešla.
Sedla jsem si na zem a sklonila hlavu k zemi.
Uviděla jsem nějakou škvírku. Zavolala jsem Domču, která ještě stále s nadějí hledá schody. Přiběhla a zklamaně řekla: ,,Nic jsem nenašla."
Pak uviděla malounko pootevřenou škvírku a potichu zašeptala:,,Otevřeme to?"
Sedla si opatrně vedle mě a začaly jsme pomalu otevírat poklop. Když jsme ho otevřely nic jsme neviděly.
Daly jsme si kámen, nůžky, papír, kdo z nás tam půjde první, bohužel jsem prohrála.
Začala jsem se opatrně spouštět dolů. I když už jsem se držela za ruce stále jsem nedosáhla. Nevěděla jsem jestli spadnu do vody, bahna, nebo jestli tam vůbec nějaké dno bude!
Ruce mi začaly pomalu klouzat a já začala padat!
Domča mě rychle chytila za ruce. Byla jsem o kousíček níž a...cítila jsem dno!
Byla jsem šťastná. Domča mě pomalu pouštěla a já se dotýkala podlahy. Dopadla jsem na zem a začala hledat nějakou cestu, schody nebo nějakou díru, protože se nahoru už nedostanu.
Bylo to moc vysoko.
Byla jsem zavřená v nějaké místnosti. Byla tam strašná tma, neviděla jsem ani svou ruku, když jsem ji držela před očima. Chytla jsem se zdi a cítila jak se zatáčí.
Šla jsem podle ní dál. Zjistila jsem, že jsem v nějakém kruhu bez východu. Řekla jsem to Dominice.
Šla jsem stále dokola a najednou jsem se zasekla o nějaký hrbolek. Sáhla jsem na něj a začala za něj tahat. Najednou se otevřely dveře, kde byly schody nahoru!!Byla jsem šťastná a zároveň jsem se bála co bude tam.
,,Dominiko, mám tady schody nahoru. Půjdu po nich. Pak ti dám vědět!" řekla jsem nervózně.
Slyšela jsem, jak Dominika potichu řekla ,,ano". Znělo to dost vystrašeně.
Dala jsem opatrně nohu na první schod a stále jsem přemýšlela jak se dostanu zpátky za Dominikou.
Asi 3krát jsem se otočila na točivých schodech a byl konec! Bouchla jsem do zdi!
Velká vrata začala skřípat a malou škvírkou se ke mě dostávalo světlo. Pomalu jsem do nich začala strkat a otevírat je. Když jsem je otevřela a vešla do místnosti s jedním malým okýnkem a rozhlédla se, s nervozitou jsem udělala první krok. Podlaha nevypadala moc tvrdě.
Když jsem dala druhou nohu na ztrouchnivělou a plesnivou podlahu, ozvalo se KŘŘŘŘCH!
Propadla jsem dolů! Při mém dopadu jsem slyšela jekot. Byla to Dominika! Měla jsem štěstí. Po těch schodech jsem vylezla nad Domču. Když jsem se propadla, dostala jsem se zpátky k ní! Měla jsem fakt radost.
Domča hned vyhrkla:,,Čau,ani nevíš jakej jsem o tebe měla strach!"
,,Já taky."
,,Nestalo se ti něco?"
,,Já nevim, bolí mě noha."
,,To bude dobrý."
,,Snad jo. A ty jsi v pohodě?"
,,Jo, jenom mi spadlo prkno na hlavu, ale to je jedno, hlavně, že jsme zase spolu!"
,,Jo, jo, to jo!"
Zvedly jsme se a šly pomalu domů. Moje noha přestávala bolet a Domče na hlavě vyrazila boule. Domluvily jsme se, že sem zase půjdeme.




 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 klikli klikli | Web | 26. října 2008 v 19:23 | Reagovat

ahoj potrebujem od takej supr baby(chalana)2 hlasy neboj prezradim ti aj moju navstevnost ze preco je taka velka ale najprv hlasni diiiik paaaaaaa

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.