Napiš komentář a chovej se tu hezky :)

Kapitola 5- Srdce Zvonu

8. prosince 2008 v 20:51 | LG |  Srdce zvonu
pozn. autora: *tataratara *famfáry. Musím uznat, že jsem fakt dobrá :D dvě kapitoly za dva dny ... ehm ... to jsem asi neměla říkat xD Tuhle kapitolu jsem už měla dávno, jen jsem vás chtěla trochu trápit xD No zkrátka řečeno je tu 5.kapitola SZ (srdce zvonu), tak si to užijte :D



Ráno jsem se probudila docela brzo. Hodiny ukazovaly teprve 7:36. Chvíli jsem jen tak ležela na posteli a dívala se do blba. Po chvíli mě to přestalo bavit a šla jsem si udělat svůj ranní rituál. Stále musím obdivovat svojí novou koupelnu, nic než dokonalost sama. Najednou mi začalo kručet v břiše. Vydala jsem se tedy dolů do jídelny, jestli náhodou tam pro mě už něco předem neukuchtili. Došla jsem do jídelny, ale na stole nic nebylo -kromě vázy s květinami, které bych asi nepozřela. No super, a co teď? Mám hrozný hlad. No jasně, že mě to nenapadlo dřív; kuchyně!
Šla jsem teda do kuchyně. Hned jak jsem vešla dovnitř, uviděla jsem Betty (šéfkuchařku), jak už něco dobrého připravuje.
"Dobré ráno, princezno, copak se vám dobře nespalo, že už jste na nohou?" zeptala se Betty a nasadila svůj typický úsměv.
"Kdepak spala jsem jako nemluvně. Jen jsem dostala chuť na nějaké tvoje jídlo."
Bettynin úsměv se ještě víc rozšířil.
"Tak to jo. Hned vám něco udělám. Zatím si sedněte." řekla a vrátila se zpátky k přípravě snídaně.
Namířila jsem si to ke stolu, když v tom jsem se zarazila. U stolu seděla ta malá holčička ze včerejška. Bylo jí něco kolem 7-8 let. Šla jsem až k ní a přisedla si naproti. Myslím, že si toho ani nevšimla. Byla totiž zabraná do nějaké knížky.
"Ahoj," začala jsem jako první. Holčička zvedla hlavu od knihy a podívala se na mě.
"Ahoj."
"Ty jsi ta holčička s tím velkým pavoukem, viď?"
"Promiňte, promiňte, promiňte … Už se to nikdy nestane. Jen mi ho nezabijte, prosím." vychrlila na mě a měla málem na krajíčku. Vypadala jako koťátko, kterému jste chtěli něco zlého udělat.
"Cože? Proč bych ti ho měla zabíjet?" zadívala jsem se na ní nechápavě.
"N-no… Justin říkal, že jsi čarodějnice bez citů a že zabíjíš lidi už jen svým pohledem -"
"To že ti o mně řekl?? Já ho uškrtím!"zaťala jsem pěsti a pořádně praštila do stolu. Ta holčička se tak lekla, že nadskočila 2 metry nad zem.
"Promiň, já jsem tě nechtěla vystrašit. Já jsem Kate. A ty?"
"Já jsem Francesca. Myslela jsem, že jsi princezna Adriana."divila se.
"Ona je princezna. Ale je tak blbá, že si nezapamatuje svoje jméno, proto stále o sobě říká, že je Kate." řekl někdo za mnou.
"Brácha!" vykřikla Francesca.
Otočila jsem se, abych se podívala kdo to je. Stál tam ten mizera Prasečí ocásek. Vstala jsem a šla k němu. Sladce jsem se na něho usmála a pak ho začala mlátit.
"Au! Co to děláš? Au! Nech mě. Au!" chytil mě za obě ruce, abych ho už nemohla mlátila. "Co myslíš, že jako děláš?!"
"Mlátím tě." řeknu naštvaně a snažím se vyprostit z jeho rukou.
"A to jako proč?"
"Ty se ještě ptáš? Vykládáš tady lidem o mě, že jsem čarodějnice a že zabíjím pavouky!"
"Jo, tak tohle." řekne naprosto klidným hlasem "A není to snad pravda?"
Pučte mi někdo nůž, já toho pitomce zabiju. "Ne!" zařvu na něho a kopnu ho do nohy. Bolestivě zakřičí a pak mi pustí moje ruce. Já ho jen obejdu, popadnu jsem talíř, co pro mě Betty přichystala, a odešla z kuchyně. A zcela ignorovala nadávky, co na mě chrlil Prasečí ocásek, který byl k smrti naštvaný.

xXx

O několik týdnů později …

"Svoboda!!!" křičím a přitom běžím hlouběji do lesa.
Zajímá vás, proč tu tak křičím a plaším zvěř? To je jednoduchý. Místo toho, abych si celý prázdniny někde užívala s přáteli, jsem musela trčet v paláci a učit se. Co? No tak různě. Etiketu, historii o Ferdoně, politiku atd. Prostě nuda. A teď po několika týdnech jsem konečně od tamtud vypadla. I když ten les je hned za palácem, tak i to mi stačí ke štěstí.
"Tarantule, stůj! Už mě to nebaví za tebou běžet. Slyšíš?" křičí na mě ze zadu Prasečí ocásek. Zastavím se.
"Jestli chceš, tak si mě chyť sám," vypláznu na něho jazyk a běžím dál. Jak krásný pocit svobody. A doprava a do leva a … zpomalím. Co to je? Přede mnou stálo něco jako by malý kostel nebo kaple s velkým zvonem. Mělo to tvar válce. A celý to bylo obrostlý… růžemi? Ne … Jo … Jsem z toho zmatená. Justin mě konečně dohonil.
"Tady se tvoje biologičtí rodiče vzali."zadíval se na tu budovu a byl z ní taky uchvácený.
"Myslíš, že můžeme dovnitř?" Ani mi nestačil odpovědět a já už otevírala dveře. Bylo to jako bych nedočkavě rozbalovala vánoční dárek. Vevnitř bylo všude zaprášeno. Takže tu už dlouho nikdo nebyl. Po obou stranách byli lavice a vepředu malý oltář. Rozhlížela jsem se po celém kostele a zahlédla jedny dveře.
"Kam ty dveře vedou?" zeptala jsem se Prasečího ocáska.
"Myslím, že nahoru k tomu zvonu, co -" ani to nedořekl a já ty dveře už otevírala. Byly tam schody vedoucí nahoru, jak řekl Prasečí ocásek. Vylezla jsem po nich nahoru a Justin mě následoval. Ten zvon byl obrovský a celý ze zlata. Ale pak jsem si všimla, že na něm jsou vyryty něčí iniciály R+D a byly ve velkém srdíčku. Že by vandalové? To ne, ta písmena byla až moc krasopisně vyryta, aby to mohli být nějací vandalové.
"Tohle tam už bylo?" ukážu na to srdíčko s iniciály.
"Jo i ne. Legenda praví o tom, že nějací dva milenci to tam vyryli a pak spolu odtud ze z hora skočili dolu. A od té doby se říká, že když nějaký pár na ten zvon zazvoní a pak se políbí zůstanou navěky spolu. A lidé mu začali říkat Srdce zvonu."
To je tak romantické a přitom tak smutné. Najednou zafoukal silný vítr a zvon se začal houpat z jedné strany na druhou. Vítr byl tak silný, že jsem ztratila rovnováhu a začala padat dolu. Myslela jsem, že je po mě. Ale pak mě někdo chytil za ruku a táhl zpátky. Nevím jestli se mi to jen zdálo, ale ten vítr začal foukat na druhou stranu. To jsem já ani Justin nečekali a tak jsme oba přepadly na druhou stranu, tam naštěstí byla podlaha a ne propast. Justin spadl na betonovou podlahu a já na něho. Na něho… na jeho rty.
M-my jsme se políbili...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Aoyama Aoyama | 8. prosince 2008 v 21:00 | Reagovat

Chjop... stále ti musím vytknout jednu chybu (ni nekoukej, ty moc dobře víš, o čem mluvim) a jinak... já tušila, že to bude s Justinem... xP

2 LG LG | 8. prosince 2008 v 21:05 | Reagovat

njn ale to bylo ovlivněno jinou povídkou kterou jsem četla xD jo Justin :D já jsem si nemohola pomoc :DDD

3 Vála Vála | 9. prosince 2008 v 11:18 | Reagovat

tak to je drsný!!tak tam rychle hoď tu 6. :D

4 Loki Loki | 9. prosince 2008 v 11:18 | Reagovat

užžžžžžža uzasný proste bomba já z toho šílím:D

5 Zuzka Zuzka | 14. prosince 2008 v 18:36 | Reagovat

Jak jsem říkala, je to krásný.... :)

6 LG LG | 14. prosince 2008 v 20:06 | Reagovat

*začínám se červenat* díky moc xDDD jsem ráda, že se vám to líbí =)

7 wendy wendy | E-mail | 17. prosince 2008 v 11:39 | Reagovat

no...fakt nečekaný...

8 Margheritina Margheritina | 17. prosince 2008 v 16:21 | Reagovat

To se budeš červenat asi ještě hodně dlouho, protože ti to budem chválit pořád !!!

9 loki loki | 18. prosince 2008 v 18:55 | Reagovat

LG děleeeeeeeeeeeeeeeeeeeej já chci 6.Kapitolu HONÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉM já chci vedet kdo to je ten Matt nebo jak se píše :D

10 LG LG | 18. prosince 2008 v 19:41 | Reagovat

loki: dočkej času jako husa klasu xD snažím se už mám čtyři stránky už to bude u konce (doufám)

11 Santanía Santanía | 18. prosince 2008 v 23:20 | Reagovat

Lusy to se ti teda moc povedlo. Vůbec jsem nechápala proč se to jmenuje srdce zvonu, ale teď. Je to prostě super!!!! fakt hustý :-) Doufám, že brzo přidáš další kapitolu!!!!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.