Napiš komentář a chovej se tu hezky :)

Kapitola 6- Setkání

24. prosince 2008 v 14:11 | LG |  Srdce zvonu
pozn. autora: Rolničky, rolničky, kdo pak vám dal hlas ... Štědrý večer nastal, štědrý večer nastal ... Nesem vám noviny, poslouchejte ... Půjdem spolu do betléma důdlaj, důdlaj, důdlaj dá ... Já vím, já vím, jsem magor, nevšímejte si mě. Chci jen říct Vesélé Vánoce a bohatého ježíška :D Tak mě napadlo, že když už jsou ty Vánoce hodím vám sem 6. kapitolu SZ. Jsem hodná co? Já vím xD Takže ještě jednou Veselé Vánoce vám přeje
LG :)

Rychle jsem skočila na nohy a utíkala pryč. Já jsem ho políbila?
Ne, stoprocentně ne. To se nedalo brát jako líbání. Ale bylo to poprvé, co jsem … To je k vzteku, ten pitomec mi ukradl můj první polibek. Aaa … chci ho zpátky.
Počkat, kde to jsem? Všude byly jen stromy. Ať jsem se dívala kamkoliv, všude byly jen stromy. No super. Promrhám svůj první polibek a pak se ještě ztratím v lese. Nic lepšího mě nemohlo potkat. Najednou jsem ucítila něčí ruku na mém rameni.
"Nepotřebujete pomoc?" řekl někdo za mnou.
Pomalu jsem se otočila. Stál tam kluk, pěkný kluk, hodně pěkný kluk. Černé krátké vlasy, hluboké tmavě zelené oči, vysoká postava, k sežrání. Právě jsem se zamilovala.
"Myslím, že jo," vypadlo ze mě a hlas mi hlesl.
"Asi jste se ztratila, co?" usmál se.
On je tak sladkej, když se směje...
Jen jsem kývla. Znovu se usmál (div se mi nepodlomily kolena).
"Já jsem Matt Colins. A jak ty … vy … můžu ti tykat?"
Matt, i to jeho jméno je hezký.
"Já jsem.." nevěděla jsem jestli mu mám říct pravdu. "Já jsem Kate Stone a můžeš mi tykat." A oplatila jsem mu úsměv.
xXx

"Tak a už jsme z toho bludiště venku," řekl Matt a zase se na mě usmál tím svým úsměvem. "Kde bydlíš? Nepotřebuješ doprovodit až domů?"
Rychle jsem zavrtěla hlavou. "Ne, děkuju, jsi moc hodný, ale odsud už trefím sama, díky."
Zdál se, být trochu zklamaný, ale hned nato se usmál. "Jak myslíš, tak ahoj." Rozloučil se a odešel druhou stranou, než kam jsem měla namířeno.
Hned nato jsem toho litovala, ale nechtěla jsem, aby se dozvěděl, kdo ve skutečnosti jsem. Počkala jsem, až mi zmizí z dohledu a pak jsem šla k paláci.
Jak jsem vešla dovnitř, zahlédla jsem Natali, jak doslova tančí ze schodů. Když se to tak vezme, vypadala dost komicky. Držela v jedné ruce svojí kabelku a mávala s ní kolem sebe jako blázen. Chudák Jenny, jedna ze služebnic, málem to od té kabelky schytala. Natali "dotančila" až ke mně s úsměvem na tvářích.
"Co se ti to proboha stalo? Vypadáš, jako kdyby ti přeskočilo," utahovala jsem si z ní, ale nevypadala, že jí to nějak vadí.
"Jdu nakupovat!" prohlásila nadšeně.
Že se vůbec ptám.
"Ty se dneska neučíš?" divila se.
"Ne." zavrtila jsem hlavou s úsměvem. "Dneska a sni po zbytek týdne."
Najednou se dveře rozevřely dokořán a v nich stál Justin. Vypadal, kapku naštvaně. Prošel kolem a zcela nás ignoroval. Ani nepozdravil, hulvát.
"Co to s ním zase je?" zeptala se Natali a podezřívavě se na mě podívala.
"Co tak na mě zíráš? Já to nevím." Našpulila jsem pusu a založila si ruce.
Natali zvedla obočí a pak se podívala na hodinky na jejím mobilu.
"Kruciš, už musím jít. Něco ti tam koupím. Pa." vlepila mi pusu na tvář a potom se rozběhla ven.
Jen jsem tam stála a mávala a nevěřícně kroutila hlavou. Ještě chvíli jsem tam bezduchá stála a mávala, i když Natali už byla dávno za horami. Šla jsem do svého pokoje a nevěděla, co dělat. Nakonec jsem se rozhodla a zapnula si počítač, abych si přečetla maily. Měla jsem tam dva nové maily od Kelly. Klikla jsem na jeden z nich.

Ahoj vzdálená kámoško,
Právě jsem se vrátila z Floridy. Sluníčko, pláže, hezcí kluci, ale bez tebe to nebylo ono T_T Hrozně mi chybíš. Jak se tam máš? Už jsi potkala nějakého hezouna? Co jsi celé prázdniny dělala? Kam budeš chodit do školy? Co je nového? Svítí tam sluníčko? Už jsem se ptala, jak se máš? AAA … T_T Hrozně mi chybíš. Co nejrychleji mi odepiš!

Tvá velice, velice, velice smutná kámoška Kelly
Zmáčkla jsem na druhý mail.

Grrr!
Ty jsi mi ještě neodepsala. Už to jsou celé 3 dny. Tohle je šikana, to mi nemůžeš dělat! Kvůli tobě jsem se vykašlala na rande s Jackem (neptej se proč). Takže jestli mě opustí, tak víš, co tě čeká. Prosím, prosím rychle…
Tvá naštvaná a zároveň velmi smutná přítelkyně Kelly

Tentokrát jsem zmáčkla "odpověď" a psala:

Má drahá a velmi smutná přítelkyně Kelly,
Hrozně se ti omlouvám. Poslední dva měsíce mě mučili učením. Tloukli mi do hlavy samý blbosti jako politika, historie atd.
Já se mám dobře, jsem zdravá, nic mi nechybí. Jenom ty T_T
Počasí je tu pěkný, celý den svítí sluníčko. Bydlíme pár kilometrů od moře (kde jsem mimochodem ještě nebyla), takže je to super.
Příští týden jdu do školy - ano, slyšíš dobře, o týden dřív než vy. Myslím, že se škola jmenuje South High School. To bys ani nevěřila, jaké tu mají školství. Trochu mi to připomíná školství v Asii. Máš tu školku, základní, střední a vysokou. Základku máš od první do pátý a pak střední. A co je na tom nejlepší, mají tu jen dvě střední - North High School a South High School (takže tam bude pořádně narváno). Jo a taky tu musejí nosit uniformy (doufám, že budou aspoň hezký).
A kluci … zrovna dneska jsem potkala jednoho. Říkal, že se jmenuje Matt Colins. Krásné jméno, viď? Byl fakt milý a hezký, určitě by se ti líbil. Bohužel jsem zapomněla se ho zeptat na číslo nebo něco takového. Je mi z toho do breku.
Taky mi hrozně chybíš. Snad se brzy znovu uvidíme.
Tvá Kate (nebo Adriana, jak chceš xD)

Zmáčkla jsem na "odeslat" a dívala se, jak se mail odesílá. Z toho psaní mě začaly brnět prsty. Většinou napíšu tak maximálně odstavec a konec. Mrkla jsem na hodiny, které ležely na nočním stolku vedle postele. Zbývalo ještě několik hodin do večeře. Natali šla nakupovat a Francesca je zase na koních. I když Francesce bylo teprve v únoru deset, tak musím uznat, že je někdy snazší mluvit s ní než s Natali, tedy ovšem když zrovna nebásní o koních.
Vzala jsem knihu s titulem Romeo a Julie od Shaskpeara a sedla si do křesla, které stálo před francouzským oknem na konci pokoje. Zavrtala jsem se do křesla a začala číst.
Najednou někdo zaklepal na dveře.
"Dále," pobídla jsem.
Dveře se otevřely a v nich stála Jenny, která mi přišla říct, že už je večeře. Udiveně jsem se na ní podívala a pak na hodiny. Opravdu už byl čas na večeři. Vůbec jsem si nevšimla, že už je tolik hodin. Odložila jsem si knihu na černý konferenční stolek vedle křesla a šla s Jenny dolů do jídelny. Všichni už seděli u stolu a čekali jen na mě. Sedla jsem si na svoje místo vedle Natali a naproti mámě.
"Promiňte, trochu jsem se začetla."
"To je dobrý," řekla máma a rozzářila se.
Po chvíli jsem pochopila, že se něčemu směje a přitom se dívala na mě.
"Čemu se to směješ? Mám snad něco na obličeji?" a hmatala jsem si po obličeji, jestli tam něco nemám.
Ale máma zavrtěla hlavou. "Nic tam nemáš." A dál se usmívala.
"Tak čemu se směješ?" divila jsem se.
"Jen, že příští týden začíná škola."
"A co je na tom tak skvělýho?" prohodila Natali suše.
Ala máma si ji nevšímala a pokračovala dál "A-" odmlkla a podívala se na tátu a pak zpátky na mě "Víš, jak jsi nechtěla, aby lidi věděli, že jsi princezna, dokud si nenajdeš kamarády? A my jsme řekly, že nevíme, jestli to parlament dovolí."
" No a …?" naléhala jsem a napjatě čekala, co bude dál.
"Tak oni to dovolili!" řekla nadšeně.
"To je suprový, mami!" přidala jsem se k ní.
"Co to tu blábolíš?" protestovala Natali. "Jaký suprový? Vždyť ses právě připravila o mega popularitu," zírala na mě nevěříc.
Ignorovala jsem ji a mezitím, co dál žvanila o tom, jak jsem blbá, přinesla Karola, další ze služebnic, velkou mísu, ve které byla polívka.

xXx

"Tak co, sluší mi to?" zeptala se mě Natali a přitom se prohlížela v zrcadle. "Myslím, že v tom mám moc velký zadek."
Svěsila jsem hlavu a pak se na ní znovu podívala.
"Jsi cvok."
Ještě ani nebyla snídaně a já už seděla tady v jejím pokoji. Vzbudila mě asi něco před šestou hodinou ranní a odtáhla mě sem, kde se už hodinu snaží vylepšit si svojí školní uniformu. Kdyby mě aspoň nezbudila takovým způsobem, jako brát mi peřinu, tak bych možná nebyla tak otrávená jako jsem teď.
Už mě to nebavilo, tak jsem vstala ze židle a šla do svého pokoje.
"Kam to jdeš?"
"Vyčistit si zuby."
Doplazila jsem do svého pokoje a plácla sebou na postel. Stáhla jsem přes hlavu peřinu a spala dál. Nedopřáli mi ani minutu a už někdo klepal na dveře.
"Běžte pryč," řekla jsem ospale.
Ale přesto ten člověk vstoupil. Podle hlasu jsem poznala, že to je Jenny.
"Promiňte, ale už je snídaně na stole." Jak to dořekla, odešla a zavřela za sebou.
,Konečně klid.' řekla jsem si a zavrtala se do postele. Zavřela jsem oči a spala dál. Už jsem pomalu usínala, když v tom mi někdo stáhl peřinu a já se začala vrtět jako ryba na suchu. Podívala jsem se na toho, kdo mi tuhle hroznou věc udělal. Byl to Prasečí ocásek.
"Co s tím dneska všichni máte? Brát mi peřinu." Stěžovala jsem si. "Vrať mi jí!" Natáhla jsem k němu ruce.
"Vstávej," řekl lhostejným hlasem.
Zakroutila jsem hlavou. "Ne, dokud mi jí nevrátíš." Trvala jsem si na svém.
"Jak chceš." Položil peřinu na moje nohy a pak … jsem byla ve vzduchu. On mě přehodil přes svoje rameno a šel se mnou pryč z pokoje. Přehodil mě jen tak jako kdybych byla pytel brambor.
"Co to děláš? Polož mě na zem. Slyšíš?! Jinak budu řvát!" řekla jsem výhružně.
Ale on mě ten blbec ignoroval.
"Mamííí!" řvala jsem z plných plic. "Mamííí! Pust mě, slyšíš?!" začala jsem kopat nohama a bušit mu do zad. "Pust mě! Mamííí!"
"Přestaň do mě kopat a bušit," a konečně mě pustil. "Víš, jak jsi těžká?" a zakroutil ramenem, že jako ho to bolí a já jsem mu do něj ještě bouchla, aby ho to bolelo víc. Ale místo toho, aby začal řvát bolestí, tak se ten blbec začal smát.
Rozhlídla jsem se kolem sebe a všimla si, že jsme v jídelně. U stolu už seděli všichni, jako vždy. Sedla jsem si a podívala se na Natali, která se očividně bavila. Šlehla jsem po ní pohledem a ona se rozesmála ještě víc.
"Díky, Justine," řekl vděčně táta.
Vykulila jsem na něho oči. "Proč mu děkuješ? Vždyť já jsem přece oběť!"
"Slečinko, víš ty vůbec, kolik je hodin?" zmateně jsem se na tátu podívala. "Za deset minut bude osm a - "
"Cože?" zděsila jsem se.
Podívala jsem se na hodiny, které visely na stěně. A opravdu, už bylo po tři čtvrtě na sedm. A já ještě ani nebyla připravená. I když škola začíná až v devět, tak i cesta tam trvá půl hodiny, protože jsme museli ještě odvést Francescu do školy. Rychle jsem si kousla párkrát do rohlík, zapila ho džusem a pak vyběhla do svého pokoje.

Co nejrychleji jsem si vyčistila zuby a oblékla si školní uniformu. K uniformě patřila červená, kostkovaná, složená sukně ke kotníkům, vestička téže červená a kostkovaná. Pod tím jsem měla mít bílou košili s dlouhým rukávem, kterou jsem momentálně nemohla najít. K tomu všemu ještě patřilo červené sako. Na nohy jsem si nastrkala bílé podkolenky a tenisky. Po té, co jsem dokončila tento proces, popadla jsem školní batoh a utíkala dolu do haly. Dole už na mě čekala Natali a Francesca, přispěchala jsem k nim. Obě měly na sobě školní uniformu. Natali měla stejnou jako já, až na to, že její sukně je asi tak o dvacet centimetrů kratší. Francesca je měla stejný, jen ve světlejším odstínu červené. Ta červená jí zcela zvýraznila její modré oči. Když se na ní tak podíváte, vůbec nevypadala Justinovi podobná, teda až na ty tmavě hnědé vlasy.
"No konečně," stěžovala si Natali. "Tak jdeme." Otevřela hlavní dveře a vyšla ven, já a Francesca v jejích stopách. Frank, náš řidič, už nám otevřel dveře, abychom si nasedli. V autě, nebo spíše to byla menší limuzína, seděl Prasečí ocásek. Francesca si sedla vedle něho a já s Natali si sedli naproti nim. Frank už seděl na místě řidiče a nastartoval motor. Natali s Francescou se dali do vášnivé konverzace o koních, Prasečí ocásek si pustil mp3 a já se dívala z okna. Dostali jsme se do města a míjeli jsme velký obchodní dům. Trvalo asi patnáct minut, než jsme se dostali ke škole, kam chodí Francesca. Byla to velká, bílá budovy s miliony oken. Francesca nám zamávala a pak zamířila dovnitř budovy. Jeli jsme o několik bloků dál a pak Frank zastavil, abych mohla s Natali vystoupit. Nemohli jsme jet až ke škole, protože by naše tajemství mohlo být vyzrazeno.
"Když půjdete stále rovně a pak zabočíte do leva, tak budete ve škole. My to musíme vzít oklikou. Takže zatím nashledanou, princezno, slečno Natálie, ať se vám ve škole líbí." Jak to dořekl, nastartoval limuzínu a odjel pryč.
Obě jsme mu zamávaly a pak se vydaly na cestu. Přesně jak Frank říkal, odbočili jsme do leva a tam byla velká otevřená vrata, která vedla do školy. Obě jsme stály před nimi v šoku. Nejenom z té velké a nádherné školní budovy, s tou betonovou cestou, kde uprostřed stál velký strom, ale z toho, že všude stáli studenti a vypadalo to, jako kdyby čekali na královskou rodinu.
"Natali? Nemyslíš, že o nás vědí, že ne?"
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Zuzka Zuzka | 24. prosince 2008 v 21:34 | Reagovat

*POTLESK*

2 Santania Santania | 25. prosince 2008 v 8:42 | Reagovat

Tak mat jo? neni na něj trochu pozdě? Ale i tal je to super!!!!!

3 LG LG | 25. prosince 2008 v 11:08 | Reagovat

Santania: ehm ... myslím že ne xD

4 Vála Vála | Web | 25. prosince 2008 v 11:22 | Reagovat

zdarec :D zabiram si Matta !! :D

5 ╫`'•.¸Yu#LLi~bAhBy~B!Tch°O¸.•'´╫ ╫`'•.¸Yu#LLi~bAhBy~B!Tch°O¸.•'´╫ | 25. prosince 2008 v 12:46 | Reagovat

hee nicEe!!^^

6 Aoyama Aoyama | 26. prosince 2008 v 9:39 | Reagovat

Vála: já si ho zabrala už ve škole xP

7 LG LG | 26. prosince 2008 v 13:50 | Reagovat

já si myslím, že ho nebudete mít ani jedna :DDD

8 Loki Loki | 29. prosince 2008 v 10:38 | Reagovat

jen jedna výhrada píšeš tu že matt se usmál že je to tak a pak jsi napsala je sladkej když se směje jo jenže on se nesmál ale on se jen usmál to je rozdíl no jinak je to senzační už jsem se tešila kdy o něm neco prectu ale klidne si ho nechte zabírám si silného Justina :D :D :D

9 LG LG | 29. prosince 2008 v 11:47 | Reagovat

Loki: díky za upozornění, ale myslím, že těch chyb je tam víc xD Jo a co Ga-woon? No?

10 ╫`'•.¸Yu#LLi~bAhBy~B!Tch°O¸.•'´╫ ╫`'•.¸Yu#LLi~bAhBy~B!Tch°O¸.•'´╫ | 29. prosince 2008 v 21:44 | Reagovat

LG!!! vysvetli mi to tu jednorAzovku tu kAztu tichA bo co jA to nejAk nepobrala

11 LG LG | 30. prosince 2008 v 17:14 | Reagovat

╫`'•.¸Yu#LLi~bAhBy~B!Tch°O¸.•'´╫ : ehm ... řeknuti jen to, že mě se neptej xD to psala kámoška ... zetej se jí :D *couvání* *útěk*

12 Loki Loki | 30. prosince 2008 v 20:55 | Reagovat

LG:jj užasný dí tobě mám všechny tri díly úúža a každej večer si čtu první díl :D :D :D

13 Natalie Natalie | 30. prosince 2008 v 21:37 | Reagovat

Dobrý večer já jenom se už nemůžu dočkat dalšího dílu Ztraceného snu a tak mi prosím prozradte co se na nem vylepsuje dyt je uzasnej

14 Loki Loki | 31. prosince 2008 v 15:43 | Reagovat

Natálie:no..víš dekuju za pochvalu,ale je to tak že se mi ztratila část stránek a tak nemůžu přepisovat ale snad se brzy najdou jinak ti přeju štastný nový rok a všem přeju štastný nový rok :)

15 LG LG | 31. prosince 2008 v 16:08 | Reagovat

Loki: to jsem ráda i za tebe :) jo to mi připomíná, že chci velký dárek xDDD takže ho někde sežeň .... a stejně Kun je nej!!!!!!!!

16 LG LG | 31. prosince 2008 v 16:09 | Reagovat

jo málem bych zapomněla přeju všem šťastný nový rok :)

17 Loki Loki | 31. prosince 2008 v 23:49 | Reagovat

LG:jakej dárek?:)

18 Loki Loki | 31. prosince 2008 v 23:50 | Reagovat

LG:a do háje no jo sobota kurník šuplík..tak jo dohodnem se já přínesu dárek a ty mi za to necháš na minutku na icq?bereš chci Violet ukázat fotku jednoho kluka kterej se mi líbí :)

19 LG LG | 1. ledna 2009 v 12:01 | Reagovat

Loki: platí, jen si nejsem jistá jestli tě tam můj brácha pustí xD

20 Loki Loki | 1. ledna 2009 v 18:27 | Reagovat

LG:platí na nej třeba....zmrzlina

21 LG LG | 2. ledna 2009 v 19:27 | Reagovat

Loki: mno ... možná ... ale na mě určitě :DDD

22 svita svita | 10. ledna 2009 v 13:15 | Reagovat

No ja nevim, ale loki me ten justin pripada taky mooooc super ale tan matt no nevim me se zamlouvaj oba!!! :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.