Napiš komentář a chovej se tu hezky :)

Květy sakury

21. prosince 2008 v 19:40 | Aoyama |  Jednorázovky
Takže... před povídkou bych eště chtěla LG sdělit malou zprávičku, takže jestli to nechcete číst, o nic nepřijdete :)
Takže, milá LG. Nedávno jsem v jednom komentáři slíbila, že až sem někdo dá nějakou veselou, nebo nedepresivní povídku, dám sem tvojí oblíbenou Sakuru (to jsem tedy udělala pěknou kravinu, což ^.^). Tak ji sem dávám. ALE!!! Jelikož jsem ve vánočním zmatku ztratila originál, bude trochu jiná než ji znáš. Ale dějzůstává stejný ;)

Seděla ve stínu staré sakury. Zátiší s tímto ohromným stromem bylo její nejoblíbenější místo z našeho domu i zahrady. Seděla tam vždy, když se dostala ven, ať byla zima, nebo léto. A seděla pod ní i v tento den.
Bylo jí něco přes osmnáct a trávila tu své poslední dny.
"Sakuro," posadila jsem se k ní, "já doufala, že si aspoň poslední den s tebou užiju. Ale ty pořád sedíš pod touhle třešní."
Sakura se jemně usmála. A já, jako už tolikrát, jsem si vedle ní připadala jako malé, ošklivé kačátko. Sakura byla krásná a jemná, jako porcelánová panenka. V těch dlouhých, bílých šatech, co jí tak slušely, vypadala jako opravdová dáma. Nemohla být s malou ušmudlanou holkou, která chtěla vyprávět nějakou pohádku.
"Copak se ti nelíbí?" pronesla po chvíli tiše, "sakury jsou krásné, nemyslíš?"
"Ano," přikývla jsem, "ale rodina by pro tebe měla být důležitější, než nějaký krásný strom."
Ale Sakura mě nevnímala.
"Krása by se měla zachovat," přemýšlela nahlas, "cítím, že brzy přijdou zlé časy."
S úctou jsem se na ni podívala. Představovala pro mě vždy ideál, kterého nikdy nedosáhnu. Vypadala jako jemná víla, která uletí, když se ji pokusíš chytit. A teď odcházela pryč, s někým, kdo se mi vůbec nezamlouval.
"Co pro tebe bude jako vzpomínka, až odejdu?" zeptala se najednou.
"Cože?"
"Co pro tebe bude jako vzpomínka, až odejdu?" zeptala se znova s naléhavostí v hlase, "Zamysli se nad tím."
Tak jsem se zamyslela. Všechno, co k ní patří je přenosné a ona si to bere s sebou. Jediné, co tu zůstane je něco pevného, co nemůže odnést.
"Sakura?" odpověděla jsem pak nejistě.
Sakura přikývla.
"Vzpomínky by neměly umírat, co říkáš?" zeptala se pak jemně, "Nenecháme ji umřít, ano?"
Byl to divný slib. Ale jak tam tak seděla, krásná a něžná, nešlo odmítnout.
"Dobře," přikývla jsem.
"A budeš ji chránit?"
"Budu!"
Od tohoto slibu uběhlo několik let. A za tu dobu jsem Sakuru neviděla ani jednou. Jediné, co mi její bývalou přítomnost stále naznačovalo, byla ohromná třešeň stojící v rohu zahrady. Stála v rohu zahrady, jež po zvýšení daní pomalu přestávala být naše.
"Prosím, nechte nás na pokoji!" křičel otec a klaněl se před přísným výběrčím daní, "Zaplatíme za dva dny, přísahám vám, hlavně nás nechte být!"
Výběrčí si ho měřil pohrdavým pohledem. Nejdřív to vypadalo, že pod nátlakem neustoupí, ale pak svolil.
Večer jsme to probírali u večeře. Bylo jasné, že peníze potřebné k zaplacení neseženeme ani za pět let, natož do dvou dnů.
Věděli jsme všichni moc dobře, o co tomu prohnanému obtloustlému staříkovi jde. Jelikož spolupracuje s vedením našeho města, jeho záměry nejsou ani trochu upřímné. Chce jenom peníze. Hodně peněz. A ty dostane, pokud z nás vymámí naší zahradu. Je tak velká, že by se na ní dalo postavit několik domů a podařilo by se je jistě draze prodat. A snažil se toho docílit jakýmkoli způsobem. Dokonce už i vyhrožoval, že rodiče zatknou a mě prodají do nevěstince. Bylo jasné, že zahrada zítra připadne tomu odpornému výběrčímu daní.
Za dva dny to bylo přesně tak, jak jsem očekávala. Zahrada se měla prodat.
Otec pomalu a nesměle podával výběrčímu ruku na znamení dohody.
V tu chvíli jsem si vzpomněla na slib, který jsem si se Sakurou před lety dala. A najednou mi nepřipadalo ani otroctví, ani nevěstinec tak hrozný, jako prodání zahrady. Jestli se to stane, sakuru jistě pokácejí. A to nesmím dopustit!
Vběhla jsem mezi oba dva muže dřív, než stihli obchod plně uzavřít a vrhla jsem se na výběrčího.
Otec jen chvíli zděšeně přihlížel, ale když se vzpamatoval, snažil se mě odtrhnout.
"Neblázni," křičel při tom, "já vím, ta zahrada toho pro tebe hrozně moc znamená, ale jestli ji neprodáme, půjdeš do nevěstince!"
Ale já ho neposlouchala. Jediné, o co mi šlo, byl kus papíru, který držel ten hnusný stařec v ruce. Smlouvu, díky které naše třešeň zemře.
Už už jsem ten cár papíru držela v rukou, ale v tom se do toho všeho připletli tělesní strážci. A smlouva byla nenávratně ztracena v hloubi výběrčího kimona.
Nic mi nepomohlo kousání, kopání a škrábání, strážci byli jako z ocele. A pustili mě až dlouho po staříkově odchodu.
O týden později se začalo na naší bývalé zahradě stavět a my byli na rok oproštěni od otrokářství, nevěstince i dalších daní.

A teď je sakura dávno pokácená. Už dva dny. Byla jsem co nejblíže do doby, než ji pokáceli, ale nikdo mě až úplně k ní nepustil.
Rozhlédnu se po tichém hřbitově. Po všech těch smutných tvářích, které se dívají kamsi do prázdna. Všichni ji měli rádi, i když ji už několik let neviděli. A teď, zpráva o její smrti se roznesla široko daleko. Nikdo neví, jak se to stalo. Bylo to před dvěma dny. To ráno se prý chovala jako normálně. Smála se, byla živá a zdravá, ale kolem poledne zemřela, jako kdyby do ní uhodil blesk.
Podle místních obyvatel to bylo přesně ve chvíli, kdy pokáceli naši třešeň.
"Sbohem, Sakuro," zašeptala jsem tiše a pohlédla vzhůru do nebe.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 LG LG | 21. prosince 2008 v 22:12 | Reagovat

jupíííííííííííí superrrrrrrrrrrr !!!!!!!!!!!!!!! to je naprosto hustý :) je to suprový jen nwm co ale ten original byl takový ... jiný ... lepší xD ale to neřeš i tohle je dobrý :D

2 Loki Loki | 22. prosince 2008 v 9:48 | Reagovat

jéééééé ty vado nepiš tak smutný povídky zkus napsat taky nějakej romanták jako LG :D ale jinak je to moc hezký

3 Zuzka Zuzka | 22. prosince 2008 v 15:34 | Reagovat

Naše ovce to vystihla, je to krásný, ale smutný.. ale líbí se mi to.. ses inspirovalal Vrbou cooo? ;) Jo, a krásně do toho promítáš Japonsko :)

4 wendy wendy | E-mail | 22. prosince 2008 v 22:17 | Reagovat

mám takovou hloupou otázku...čím se do toho promítlo japonsko krom toho, že sakura je původně japonský slovo?

jinak chválim, příběh dobrej, jen bych byla zvědavá na to původní zpracování :)

5 Aoyama Aoyama | 22. prosince 2008 v 22:22 | Reagovat

LG: děkuju :) ano, ano... originál byl asi lepší, to máš pravdu, jenže originál je uklizený někam neznámo kam a ani ten, kdo ho uklízel neví, kde je :D

Loki: ale já už napsala romanťák O.o přeci Plačící Marionette je romanťák ^.^

Zuzka: já myslela, že ovce je wendy :) ale když je jí i LG... vy se mi nevejdete do poličky T.T člověk to má tak těžký, když sbírá ovečky TT.TT no... neinspirovala jsem se Vrbou... já totiž... já to totiž napsala, a pak jsem trávila dny tím, že jsem přemýšlela, proč mi to připadá tak povědomý :DDD a teď už to víím ^.^

6 Vála Vála | 23. prosince 2008 v 17:16 | Reagovat

Skvjelý jako vždycky!! :D

7 Zuzka Zuzka | 23. prosince 2008 v 20:41 | Reagovat

Wendy: No tak různě.. třeba ten tchoř, co jim chtěl sebrat zahradu, byl v kimonu.. a ten její tatínek se přeci uklonil ne? Prostě tak nějak všechno...

Aoyama: Tou ovcí jsem myslela Nikol :D

PS: Holky už jste přečetly to Stmívání? Já jsem v poslední třetině knihy a chvílema fakt slintám... :D

8 LG LG | 24. prosince 2008 v 13:57 | Reagovat

Zuzka: já už jsem jí přečetla :D dokonalý co :D já se toho nemůžu nabažit :D uz čtu nový měsíc druhej díl (i když jsem to měla dostat až pod stromeček) xD

9 Santania Santania | 25. prosince 2008 v 8:55 | Reagovat

Hezounký Aoy! To je škoda že jí nedali ani květ ze sakury!

10 Aoyama Aoyama | 26. prosince 2008 v 10:02 | Reagovat

Vála: děkuju *červená se*

Zuzka:děkuju za to, že ses mě zastala :) a ten tchoř se původně neměl jmenovat "výběrčí daní", ale já nějak nestíhala zjistit, jak se jmenují takovýhle hajzlíci v japonsku... ale výběrčí daní to prý nejsou xD

já chci Stmíííívaníííí... LG, slyšíííš? xD chci, chci a chci xD *mlatí pěstmi do klávesnice jako malé rozmazlené děcko"

Santania: děkuju :) mno... já už ten originál našla O:) *začíná se klidit před LGniným hněvem, který by jí mohl vypálit díru do monitoru* a končí to tím, že jí zbyla jenom větvička s několika rozkvetlými kvítky :)

11 LG LG | 26. prosince 2008 v 13:53 | Reagovat

Aoyama: já tě snad ... aaaaaaaaaa!!!! To si děláš srandu ne? Tys to našla až teď? aaaaaa!!!!!

12 Aoyama Aoyama | 26. prosince 2008 v 17:42 | Reagovat

LG: Tralaláááááááááááááááááááááááá a ani jsem to nemusela hledat lalalááááá jsem na to najednou narazila někde na skříni... lalala... la... *běží si pro harfu a bílý šaty, aby vypadala jako úplnej andílek*

13 LG LG | 26. prosince 2008 v 18:06 | Reagovat

Aoyama: nechtěj vědět co si o tobě momentálně myslím ...

14 Zuzka Zuzka | 27. prosince 2008 v 19:16 | Reagovat

:DDDDD Lucko už uplně vidím ten tvůj obličej jakože "ee, ona je cvok, ruce pryč" :DDD

15 Aoyama Aoyama | 27. prosince 2008 v 19:27 | Reagovat

LG: chci to vědět ^.^

Zuzka: no, je to možný :DDD

16 LG LG | 28. prosince 2008 v 12:57 | Reagovat

Aoyama: počkej si na narozky pak ti to řeknu :P

17 Aoyama Aoyama | 29. prosince 2008 v 20:14 | Reagovat

LG: pchhhhhhhh ty... ty... no tak dobře >:(

18 wendy wendy | E-mail | 2. ledna 2009 v 23:25 | Reagovat

tys to už našla? a tos mi to třeba nemohla ukázat??? *stupid stupid stupid...*

19 svita svita | 3. ledna 2009 v 14:09 | Reagovat

No moc pekny!! fakt se mi to libi a desne mi to propomina vrbu :D .... ted si porad vycitam, ze sem zapomela, ze je 3..... kurna me je tak lito ze nejsem na ty oslave :(

20 Aoyama Aoyama | 3. ledna 2009 v 18:21 | Reagovat

wendy: er... ne... to bys mi pak možná vyčítala, že je to lepší než to, oc je tady...

svita: děkuju *červená se* mně to taky bylo líto :( bylo by super, kdybys tam byla taky :)

LG:řeklas mi houby!!! anebo mi to řekneš ve škole? hm...?

21 LG LG | 3. ledna 2009 v 23:20 | Reagovat

Aoyama: emh ... tak jo xD jestli se na to vzpomenu :D

22 Aoyama Aoyama | 4. ledna 2009 v 14:02 | Reagovat

LG: grrrrh... tak to teda doufám, že ano >:D  jinak tě donutím >:)

23 Margheritina Margheritina | 16. ledna 2009 v 22:26 | Reagovat

Zdeničko, že......papám tvoje povídky! A samo ještě od LG ty jsou taky super!!!

24 Aoyama Aoyama | 17. ledna 2009 v 15:29 | Reagovat

Margheritina: awww... děkuju, děkuju :)

25 Miya Miya | 12. února 2009 v 14:16 | Reagovat

"Nedávno jsem v jednom komentáři slíbila, že až sem někdo dá nějakou veselou, nebo nedepresivní povídku, dám sem tvojí oblíbenou Sakuru" ....  Jistěěě, happy end xD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.