Napiš komentář a chovej se tu hezky :)

Kapitola 7 2/3- První den

9. ledna 2009 v 20:20 | LG |  Srdce zvonu
pozn. autora: mno ... Klobouk dolu jste fakt dobří :D Takže jak jsem slíbila máte tu další část. Hm ... takže už jen hezké čteníčko a snad se bude líbit :)

P.S. Jo a + 7 komentářů= dálší část :DDD tak do toho :) *spokojenost*


Matt mi položil ruce na ramena. Srdce mi začalobušit jako šílený, v obličeji jsem začala rudnout. Nohy se mi klepaly. A dech se mi zrychloval. Ale to, co pak udělal, jsem netušila. Pomalu mě otočil doprava.
"Máš jí před sebou." řekl vážným hlasem.
A opravdu - velký nápis "Ředitelna" stál na prosklených dveřích. Cítila jsem se najednou strašně trapně. Zavřela jsem hlavu do dlaní a přemýšlela, jak jsem blbá. Uslyšela jsem smích.
Ublíženě jsem se na Matta podívala, který si to pravděpodobně užíval.
"Promiň." přestal se smát a nasadil vážný výraz.
"Díky."
"Nemáš zač. A potřebuješ ještě něco?"
"To je zatím všechno."
"Tak až budeš něco potřebovat, jsem tu vždy pro tebe." A usmál se na mě.
"Jasně." Znovu jsem mu oplatila úsměv.
Pustil ruce z mých ramen. "Tak se zatím měj."
"Ahoj."
"Žádný ahoj, ale zatím."
Nemohla jsem si odpustit úsměv. Otočil se a odešel pryč, ale dřív, než zmizel za roh, tak se otočil a zamával mi. Stále jsem se musela usmívat. Popošla jsem ke dveřím ředitelny a vešla dovnitř. Uvnitř už seděla Natali, která se smála od ucha k uchu. Za stolem seděla starší paní v hnědém bavlněném svetru a šedé sukni. Na stole ležel starší model počítače, štos papírů a jmenovka, na které stálo "Ráchel Hopchinsová". Paní Hopchinsová si mě všimla a mile se usmála.
"Dobrý den," pozdravila jsem.
"Dobrý den. Posaďte se, paní ředitelka vás hned příjme," řekla přívětivým hlasem
Poslušně jsem si sedla vedle Natali, která se stále něčemu šklebila. Zvrásčila jsem čelo. "Proč se tak usmíváš?"
Natali se přestala usmívat a místo toho se zatvářila vážně. "Tak se zatím měj. Ahoj. Žádný ahoj, ale zatím." Zarecitovala náš rozhovor s Mattem a pak se začala smát. Dokonce i paní Hopchinsoví se míhaly koutky úst nahoru.
"Nech si toho," sekla jsem po Natali tiše.
"Aa,dobrý den, pojďte dál." Ze dveří do kanceláře vyšla štíhlá paní ve středním věku. Měla na sobě elegantní černý kostýmek a vlasy v drdolu. Pod očima už měla pár vrásek, ale i tak byla velmi hezká. Vešly jsme do kanceláře a sedly si na židle naproti pracovnímu stolu. Paní ředitelka si sedla naproti nám za stůl.
"Takže, ze začátku bych vám měla ukázat vaše třídy," začala " ale nejdřív vám ukážu vaše skřínky." Znovu si vstoupla. "Tak jdeme," pobídla nás.
Obě jsme si vstouply a šlyposlušně za ní. Vešly jsme z kanceláře, kolem paní Hopchinsové, která se právě zabývala telefonováním. Šly jsme nahoru do posledního patra. Do chodby prosvítalo sluneční světlo z velkých oken na konci chodby. Zamířily jsme k nim. Všimla jsem si, že vedle oken stojí skříně. Šly jsme blíž k jedné z nich na levé straně.
"Tak tady jsou vaše skříně. Doufám, že se vám líbí. Obvykle studentům necháme si vybrat podle sebe. Ale vaše máma" podívala se na Natali "si speciálně přála, abyste dostali nejlepší skříně."
Trochu mě to vyvedlo z míry, jak řekla "vaše máma" a dívala se jen na Natali.
"Vy… vy víte, kdo jsem?" zeptala jsem se s rezervou.
"Jistě, jsem přece ředitelka. Vím, že jste …" ztlumila hlas "že jste princezna Adriana. A je mi velkým potěšením," řekla už normálním hlasem "že vás můžeme uvítat v naší škole." A široce se usmála. "A teď vám ukážu vaše třídy. Pojďte za mnou."
Vrátiliy jsme se zpátky do druhého patra a zastavily se u jedné ze stovky bílých dveří. Paní ředitelka zaklepala na dveře. A vešla dovnitř. Všichni se postavili. Učitel, který stál u tabule, automaticky zareagoval, jak mě s Natali uviděl stát venku. Paní ředitelka mu něco řekla a on jen kývl. Přistoupila k nám a podívala se na Natali.
"Tak, běžte dovnitř," pobídla ji s úsměvem "už jsem vás omluvila, že jste přišla pozdě."
Natali jen kývla, podívala se na mě celá vzrušená a vešla dovnitř. Za ní se zavíraly dveře a já s paní ředitelkou jsme šly zpátky do posledního patra.
"Hrozně se omlouvám. Zapomněla jsem, že máte třídu tady nahoře."
"To je dobrý." A byla to pravda. Vůbec se mi tam nechtělo. Začaly se mi třást ruce strachem. Došli jsme ke druhé konci chodby, kde jsem měla skříňku. Znovu se odehrál ten samý scénář, co před malou chvilkou. Já vešla dovnitř a dveře se za mnou zavřely.
"Můžeš se nám představit?" zeptala se mě vyučující přátelsky.
Otočila jsem se ke třídě. Začala se mi točit hlava. Asi něco přes třicet páru očí na mě zíralo, jako na debila. Otevřela jsem pusu a hned na to jí zavřela. Hrozně jsem třásla. Nikdy jsem neměla nervy jako Natali. Po několika vteřinách jsem se vzchopila a začala mluvit.
"Ahoj, já jsem Kate Stone." Hlas se mi chvěl " Právě jsem se přistěhovala z Ameriky, tak snad sem zapadnu." Podívala jsem se na učitelku, ta jen se usmála.
"Zlato, sem zapadneš vždycky," prohodil někdo vzadu pobaveně. Všichni se na něho otočili a já jsem poznala, že to byl Rex. Ten blonďatý kluk na motorce z dnešního rána. Usmíval se a přitom si plácal rukama s nějakými kluky.
"Pane Health, mohla bych vás požádat, abyste se choval civilizovaně?" napomenula ho učitelka. Otočila se zpátky na mě. "Vyberte si nějaké místo a posaďte se, prosím." pobídla mě.
Rozhlédla jsem se po třídě a zahlédla místo u okna. Vlastně to bylo jediný volný místo. Bylo to dokonale umístěný, čtvrtá řada od tabule, takže ani ne moc blízko a ani ne moc daleko a dostatečně daleko od toho kluka. Přišlo mi jen divný, že ještě nebylo zabraný. Pomalu jsem si sedla na židli a pak to najednou pode mnou ruplo a já skončila na podlaze. Třídou se ozval smích. Pomalu jsem se postavila na nohy a podívala se na pobavené tváře. Snažila jsem se udržet v klidu a nevybouchnout. Učitelka si povzdychla a vrtěla hlavou. Neviděla jsem ji do tváře, takže jsem nevěděla, jestli se směje nebo něco jiného.
"Klid, prosím!" zvýšila učitelka hlas a rázem celá třída ztichla. "Slečno Colinsová, mohla byste jít k panu školníkovi, aby nám dal novou židli?"
Černovlasá dívka bez jakýkoliv námitek vstala a odešla ze třídy. Já jsem mezi tím, co čekala na novou židli, stála nehybně na místě a radši se ani nedívala na to spoušť pode mnou. Po chvíli se ta dívka vrátila s novou židlí. Přinesla ji až ke mně.
"Díky," poděkovala jsem ji a ona se usmála. Narovnala se a odešla na svoje místo v druhý řadě, vedle nějaký blonďatý holky. Místa vedle okna naštěstí byla jenom jednomístní. Přede mnou seděl nějaký zrzavý krátkovlasý kluk a za mnou další hnědovlasý, na pravé straně znovu hnědovlasý. Byla jsem nimi přímo obklíčena.
"Takže, třído. Jen pro ty, kdo neví, kdo jsem. Jmenuji se Margaret Whitová a jsem vaše třídní. Doufám, že ten rok nějak spolu přežijeme ve zdraví, že ano, pane Heath," podívala se upřeně na toho kluka. On se jen usmál a pokrčil rameny. "Budu vás mít na angličtinu a matematiku, už se docela těším." dodala. Zbytek hodiny probíhal už klidně. Zazvonilo na přestávku. Byla jsem ráda, že tady se nikam nemusím stěhovat, jen na chemii a tělocvik, který jsme dneska neměli. Paní Whitová odešla a já jsem zahlédla, jak ten kluk Rex ke mně míří. Dala jsem si tašku na klín a dělala, že v ní něco hledám. Přála jsem si, aby šel jinam nebo aspoň za někým jiným.
"Ahoj, kotě," promluvil na mě. Snažila jsem se ho ignorovat a dělat, že ho neslyším. "Já vím, že mě slyšíš." On mi snad čte myšlenky! "Kdybych věděl, že přijde taková krasavice, tu židli bych nenařízl." Jeho hlas byl stále sebevědomý. "No, chtěl jsem se tě zeptat, jestli už máš kluka. A jestli ne, tak se mnou půjdeš na rande." Tohle nebyla otázka. Čekal, jak zareaguju. Najednou zazvonilo. Díky bohu za to. Rex tam stále stál, ale naštěstí dovnitř přišel učitel a on odešel. Oddechla jsem si. Učitel se přestavil jako pan Been a hned nás upozornil, že NENÍ příbuzný s Mr. Beanem. Měli jsme ho mít na zeměpis a dějepis.
Skončila hodina a hned, jak pan Been odešel, utíkala jsem na dívčí toalety. Potřebovala jsem se totiž před tím Rexem někde ukrýt. A takhle to šlo dál po zbytek dopoledne. Konečně byl čas na oběd, všichni vyběhli ze třídy jako zběsilí, a mě tam nechali samotnou. To mi ani nějak moc nevadilo, spíš to, že jsem neznala cestu do jídelny. Se svěšenou hlavou jsem vyšla ze třídy.
"No konečně, to ti taky dlouho trvalo," řekl někdo vedle mě.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Loki Loki | 9. ledna 2009 v 20:50 | Reagovat

řekl někdo vědle me...hm...tipuju bud Matt nebo Rex a nebo Justin a nebo Nataly ale Rex je fajnovej kluk,..upe boží ááááá šílím....já si to chci s ní vyměnit já bych s ním hned šla :D :D :D :D

2 Aoyama Aoyama | 9. ledna 2009 v 21:10 | Reagovat

Loki: no to chci teda vidět... -.- *odměřený výraz* já jsem stále pro Matta

LG: tak jo, dávám komentář ;)

*vrací se zpět k mlácení poringů*

3 ╫`'•.¸Yu#LLi~bAhBy~B!Tch°O¸.•'´╫ ╫`'•.¸Yu#LLi~bAhBy~B!Tch°O¸.•'´╫ | 9. ledna 2009 v 23:12 | Reagovat

Ohh too jE kRutyyyy

4 svita svita | 10. ledna 2009 v 13:03 | Reagovat

On tam bude nakej Rex?? coze?? az tam sem se zatim nedocetla *(-_-)* :)

5 svita svita | 10. ledna 2009 v 13:45 | Reagovat

no me se ten rex teda nelibi... matt je fajn, ale justin je nej nej!!!!

6 Vála Vála | Web | 10. ledna 2009 v 15:06 | Reagovat

zdarec SMRDIS!!(pamatujes o telaku :D)noo takze tam hod dalsi!!

7 Zuzka Zuzka | 10. ledna 2009 v 15:16 | Reagovat

Jo, další (jako mě je to jedno, já to mám uložený v kompu a můžu si to přečíst kdy chci, ale to říkám, aby si to mohli přečíst i ostatní.. ;)

8 Vála Vála | Web | 10. ledna 2009 v 15:19 | Reagovat

Nikol:ÚÚÚŮŮŮCHCHYYYYLLLÁÁÁKKKŮŮŮŮŮ!!

9 Loki Loki | 10. ledna 2009 v 20:21 | Reagovat

Vála:cože?jakej úchylák vdyt Rex je fajn kluk :)

10 wendy wendy | E-mail | 10. ledna 2009 v 23:21 | Reagovat

a jde se kritizovat :D

1. Jsem tu jediná, komu přijde nelogický, aby skříňky byly v posledním patře?

2. Nic se neřikalo o tom, že Kate (Adri) je retard, ne? Jestli s nim na to rande nepůjde, tak by ho aspoň měla stírat a ne schovávat se před ním :)

3. Chjo, už nevim co dál komentovat...

11 Santania Santania | 11. ledna 2009 v 9:56 | Reagovat

trošku mi to připomíná K2 "Qui-min budeš se mnou chodit?"

12 LG LG | 11. ledna 2009 v 11:16 | Reagovat

wendy: ty skříňky jsou po celém škole xD ... mno ... a to další s tou Kate ... bez kometáře ... nwm podle me je to lepší xD nwm ...

Santania: a kdy to kdo řekl já si to nepamatuju

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.