Napiš komentář a chovej se tu hezky :)

Šest známek

17. ledna 2009 v 15:22 | Santania |  Krvechtiví motýli
Navazuje na kazetu ticha. Pro ty, kteří chtějí konec (Vlastně ani nevím, jestli je šťastný!).

"Musíme zjistit, kdo zabil kapitána a ty dva další!" pronesl Danny, který se ujal velení.
"Jasně, jenže ještě pořád nevíme, kde ta žena bydlí - tedy bydlela!"
"Jo, ale víme, že je v kapitánově čtvrti. Musíme se rozdělit, tak to bude rychlejší!" A trojice policistů se rozjela, každý jiným směrem.
První se ozval Danny.

"Objevil jsem dům. Je tu muž a všude kolem něj krev - myslím, že je to ono!" Ozvalo se z Arnyho vysílačky.
"Super, už jsem skoro přestal doufat, že ho najdeme." Odpověděl Danny. "Hned jsem tam!" ozvala se Betty a vydala se k domu.

Betty i Danny dorazili na místo současně. Arny je už vyhlížel. Vešli do domu a objevili už tolikrát zmíněného muže v krvi, jen s tou změnou, že nad krví poletovalo několik bzučících much. "Podle té kapitánovy kazety by tu měl být kazeťák. Kde je?"
"Myslím, že tu byl, ale už tu není!" řekla betty a ukázala na čisté místo na stole. Byly na něm přilepené známky.
"Nechápe někdo, proč jsou tu známky?" zeptala se Betty.
"Netuším. Ty jo, jedna je od krve... to je zvláštní!"
"Pojďme se také podívat do další místnosti!" Zavelel Arny a otevřel dveře na chodbu. Na chodbě ležela žena a všude kolem ní byla krev. Jen na kazaťáku, který byl položený na skříňce, nebylo po krvi ani stopy "Vezmeme to na stanici, třeba na něm vrah zanechal otisky prstů. Danny zvedl kazeťák a chystal se k odchodu.

Tenhle muž byl známým sběratelem motýlů. Měl je napíchnuté ve skříňkách po celém domě. Vlastně v tom jeho domě nebylo nic jiného než postel, malý stůl, stařičký kazeťák se spoustou prázdných kazet, aby si mohl nahrávat šumění motýlích křídel, a vitrínky na ty nebohé tvorečky. Je to tak smutné, když je nějaký člověk vrah těch nebohých tvorečků, ale tento muž si nemohl pomoct. Zrovna teď shlíží dolů, ze svého bytu v třináctém patře. Lidé tam dole vědí, že je někdo sleduje, ale nemají šanci dohlédnout až sem a muž se těší z jejich bezbrannosti. Vypadají z té výšky jako motýlci, tiše krouží po malém smutném náměstíčku, aby už byli pryč. Jen pár starších lidí usedá na lavičky a nechávají se vystavovat pohledům druhých. Muž z třináctého patra si prohlédl dnešní poštu - nic zajímavého, až na jednu obálku, ve které bylo šest známek. Muž nic neřekl, jen vypadal spokojeně, usmíval se a něco si mumlal pod vousy.

Když v tom..

"Podívejte, jsou tu také známky!" všimla si Betty, která měla úžasný vnímací smysl.

"No jo, šest, a dvě z nich jsou od krve!" řekl Arny.
"To je zvláštní, u toho chlapa jich bylo taky šest, ale od krve byla jen jedna," podivil se Arny.
"Pojďme se podívat, jestli má známky i náš kapitán." Rozhodla Betty, ikdyž bylo už docela pozdě v noci. Trojice policistů se tedy vydala zpátky k domu jejich kapitána. Betty dorazila první. "Tak už pojďte!" Volala vzrušeně a otevírala dveře kapitánova domku. Danny se vydal hned za ní a Arny se loudal - zřejmě už věděl, že "Tady není.. to je divné, myslíte, že to neudělal stejný vrah?" zeptala se Betty nespokojeně.
"Ne, vždyť je to úplně stejné, jako u těch dvou!" namítal Danny. "Asi jsme ho vyrušili. A víme jistě, že ty známky nechává taky vrah?" Pochyboval Arny.
"Ale vždyť to tak krásně vycházelo," posteskla si Betty
"Třeba jsme ho fakt vystrašili. To už je hodin. Pojďme domů, zítra je taky den!" Pronesl Danny a všichni se odebrali k východu.

Záhadný muž z třináctého patra se krátce po třetí hodině ranní někam vytratil. Jen opilý bezdomovec (opilý, jak jen bezdomovci můžou být!) ho zahlédl a poprosil ho: "Nemáte ani haléř?" "Pro tebe ne, ochlasto jeden!" Utrhl se na něho sběrač motýlů a šel dál.
Vrátil se až před pátou, spatřen jen několika obsluhovači sanitní služby a tím stále ještě opilým bezdomovcem.

O dvě hodiny později vstala Betty. Byla sice ještě hodně unavená, ale v téhle práci se prostě nesmí na nic čekat a tak se vydala na stanici. Ještě tam nikdo nebyl a tak se podívala do schránky, jestli nenapsala další oběť Kazetového nebo také známkového vraha. Betty byla opravdu moc ráda, že tady novináři policisty při práci vůbec neobtěžují. Vyndala všechny dopisy - sem jich chodilo každý den aspoň deset - a to, čeho se Betty obávala, se stalo.
Mezi nimi byla i kazeta.
Betty se rozhodla, že si ji pustí ještě než přijde Danny s Arnym.
"Ach, už tu byl taky! Betty, Arny utečte dokud je čas, mě už nemůže nikdo zachránit a on je na nás příliš chytrý. A Betty, chci abys věděla tohle -Miluji tě a vždycky jsem tě miloval!" Ten hlas přece zná, vždyť to byl Danny... teď jí vrnění prázdné kazety připadalo hrozivější než kdy jindy. Dostala strach, ale přiměla se, aby tu zůstala, aspoň než přijde Arny.

Po chvíli se opravdu přiřítil Arny. "Kde je Danny? Vždycky je tu včas!"
Betty uklouzla jedna kapka z jejích modrých očí.
"Arny, víš, Danny je... no, vlastně už není mezi námi!" A z jejích očí sklouzlo dalších pár slz. Arny k ní přistoupil a objal ji.
"Neboj Betty, jsem tu ještě já," pronesl. Betty se od něco odtáhla a spustila kazeťák od začátku.

"Ach, už tu byl taky! Betty, Arny utečte dokud je čas, mě už nemůže nikdo zachránit a on je na nás příliš chytrý. A Betty, chci abys věděla tohle -Miluji tě a vždycky jsem tě miloval!"
Arny pokýval hlavou.
"Betty, odjeď odtud, já toho vraha musím najít!"
"Ale já se odtud nehnu, dokud toho vraha nechytím nebo neumřu!" řekla Betty s velkým důrazem, aby ji Arny nemohl odporovat.
"No dobře, ale jestli se ti něco stane, já za to nemůžu!" řekl Arny.
"Tak, teď když to mám schváleno, jedem!" zavelela Betty
"A kam?" zeptal se zmateně Arny.
"Přece ke kapitánovi!"
A jedno jediné policejní auto s dvěma pasažéry se vydalo na cestu ke kapitánovu domu. Betty rychle vběhla do dveří a hned si všimla, že kazeťák stojí o kousek jinde. Zvedla ho a objevila pod ním šest známek, tři z nich byly od krve.
"Byl tu... já to věděla, byl tu!" Zajásala Betty a než Arny vůbec stačil vejít do domu, běžela zpátky k autu. Arny se otočil jako na obrtlíku a už byl za volantem.
"Kam to bude, madam?" optal se Betty.
"To je přeci jasné - k Dannymu!" Odpověděla Betty a auto s dvěma pasažéry se vydalo na cestu blíže k centru.
Betty rychle vyběhla do třetího patra, zatímco Arny jako vždy zachoval svoji rychlost a vyjel do třetího patra výtahem. U Dannyho bytu se vyskytl malý problém; bylo zamčeno.
"Co teď?" zeptala se Betty.
"Teď vyrazíme dveře." Arny snad poprvé v životě překročil svoji důstojnou rychlost, naboural do dveří a pak se skácel na zemi v Dannyho bytě. Zjistilo se, že dveře byly zajištěny pouze žvýkačkou. Betty se šla podívat na Dannyho tělo. Bylo to tu stejné, jako ve všech těch odporných vraždách, ale přece jenom to bylo o něco horší - tady totiž ležel na zemi v krvi muž, kterého Betty tajně milovala a za těch několik let se mu to neodvážila říct. Betty překročila Dannyho tělo a podívala se k oknu aby neomdlela. Okno bylo také z části pokropené krví, ale rozhodně byl na něj lepší pohled než na mrtvého Dannyho. Hned u okna byl kazeťák a v něm (to byste nevěřili) - nic. A tak asi skončilo neustálé přehrávání prázdných kazet.
Jenže, když Betty zvedla kazeťák, hned si vybavila aktuální záhadu - záhadu šesti známek! Tady u Dannyho byly od krve čtyři.
"Promiň, Arny, nemohl bys mě teď odvést domů? Nějak se mi dělá nevolno." Řekla po chvíli.
"Jistě, hned to bude."

Po chvíli už Betty seděla sama ve svém obýváku a vzpomínala na krásné chvíle se svojí láskou - s Dannym.

Muž z třináctého patra si prohlížel svoji sbírku (cca. 3 hodiny) a velice litoval toho, že k jeho třem stem tisíců motýlů už nedokáže žádného přidat. Trvalo dlouho, než si na něco vzpomněl a rychle se vyplížil ze svého třináctého patra. Na ulici se proplétal davem lidí v zapadajícím slunci.

Poslední, co Betty viděla, byl západ slunce. Pak už jen ležela na podlaze a kolem ní jakoby tma - rudá a nemilosrdná tma.

Vrah se na ní podíval skrz černé kukly a hned zalitoval svého činu. Byla tak krásná.

Vrah se na ní díval tak zaujatě, že si ani nevšiml, že ho někdo sleduje. Postaral se o to, aby byl zapnutý kazeťák a pod ním šest známek, pět z nich od krve. "Ha ha, ti hloupí policajti." Pronesl tiše. Už jen jeden a bude to v pořádku. Chudák holka, proč se k tomu tak připletla?
Vrah vyšel z malého domku s malou obálkou zbývajících šesti známek. Už poslední člověk musí zamřít a budu moci zase v klidu žít.

Muž z třináctého patra šel po nábřeží; vlastně byl hned na útesu, jeden krok vedle a mohl by spadnout do moře.

Arny se smutně procházel na útesu u moře.

Najednou se ozvaly policejní sirény a na obzoru se objevila policejní světla, která krásně zbarvovala oblohu do červena. Arny musel utéct - nechtěl být do smrti ve vězení a moc dobře věděl kdo má ty policajty na svědomí - muž s motýly. Tentýž muž, kterému měla patřit šestá známka. Arny stiskl v ruce obálku v které bylo posledních šest známek. Pak se otočil a skočil z útesu a šest známek se zabarvilo krví!

Muž z třináctého patra se usmál. Určitě za odhalení masového vraha dostane spoustu peněz na nové motýly, ale jakmile ten vrah z útesu skočil, jeho naděje na odměnu se rozplynuly. Teď se ten muž k těm vraždám nemůže přiznat.

Několik policistů opatrně slezlo dolů k mrtvému vrahovi - Arnymu. A jakmile spatřili otevřenou obálku, do které natekla krev, bylo jim jasné, co najdou uvnitř.

Šest známek nasycených krví!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Vála Vála | Web | 18. ledna 2009 v 10:44 | Reagovat

zdarec hehehe sem tu 1. jooo dobry akoraat...ale jo dobry...

2 Aoyama Aoyama | 18. ledna 2009 v 12:57 | Reagovat

Vála: a nechceš napsat něco TY? :P nic od tebe tu zatím (doufám, že zatím :P) nemáme :)

3 wendy wendy | E-mail | 18. ledna 2009 v 18:13 | Reagovat

nápad vážně dobrej, konečně se tady objevilo i něco jinýho, než slaďáčky pro teen holky, jen bych to ještě trochu poupravila, zaprvý, aby to bylo přehlednější a zadruhý, aby to bylo milejší ke čtení...

a teď jsem si ještě vzpoměla...trochu bych jim šoupla emoce a psychiku-vzhledem k tomu, že jí zabil 2 kolegy, by spíš měli bejt s morálkou na dně, než se radovat, že našli 6 známek...

4 Vála Vála | Web | 19. ledna 2009 v 18:02 | Reagovat

Aoyama:nahodou ted sem zacala psat ale jak se znam ta to bude hotovy za pul roku... :D

5 Aoyama Aoyama | 20. ledna 2009 v 11:10 | Reagovat

wendy: co to tu trochu upravit místo kritizovat to tu :P

Vála: hip hip hurááááááá :D do toho, do toho :D budu tě povzbuzovat :D

...proboha, já jsem tady něk¨jaká hnusná na svoje okolí O.o

6 wendy wendy | E-mail | 20. ledna 2009 v 19:49 | Reagovat

asi tu nikdo nepochopil, co jsem tím myslela, že? nechci, aby si to kdokoli bral osobně, ale tohle je první hodnotná povídka!

7 Aoyama Aoyama | 20. ledna 2009 v 20:53 | Reagovat

Santania: wendy měla v těch chybách, co napsala, pravdu. K tomu jejímu "aby to bylo milejší ke čtení" bych asi zdůraznila uřvanost textu. Vykřičníky. Je jich tam prostě hodně. Možná se to nezdá, ale mně to tak připadá. Ale možná je to tím, že je moc nemusím, protože jsem zvyklá, že ruší celkový dojem.

Ehm. "Neboj Betty, ještě jsem tu já." no... promiň, ale nemohla jsem se ubránit reakci: "Hippies!" xD vážně promiň...

Další věc... nelíbí se mi spojení známky nasycené krví...

A pak jsem eště nějak nepochytila, proč to vůbec všechno dělal... O:) ale jinak je to pěkný :)

8 LG LG | 21. ledna 2009 v 20:33 | Reagovat

to je drsný ... hodně drsný ... au ... (reakce na povidku a kritiku) ... to je tvrdý ... wow O.o

9 Loki Loki | 29. ledna 2009 v 17:06 | Reagovat

Santania: Je to moc hezký chudák Betty :(

10 santania santania | 7. února 2009 v 16:59 | Reagovat

Děkuju vám. že se tak snažíte o moje zlepšení. Vidím, že mám ještě na čem pracovat. Myslím, že už vím proč se to stalo. Až to napíšu přidám to sem!!!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.